V. B. Třebízský
Václav Beneš Třebízský (1849 – 1884).Václav Beneš Třebízský patří dnes mezi opomíjené spisovatele. Ve své době byl však milován celým národem a jeho historické povídky byly čteny ve všech vrstvách národa. V prostředí Klecan prožil poslední část svého života jako kaplan, kazatel i spisovatel.
Po krátkém působení v Litni u Berouna byly Klecany jeho posledním místem, kde působil. Plicní choroba, kterou léta trpěl, ho na konci života přivedla do Mariánských Lázní, kde doufal ve svoje uzdravení. Bohužel, místo zdraví se zde rozloučil se svým krátkým, plodným životem.
Rodák z Třebíze u Slaného celým svým životem i tvůrčím dílem patří Klecanům. Malá klenutá kaplanka na zdejší faře by mohla vyprávět o probdělých nocích těžce churavého člověka, který zde s citovou vroucností fabuloval děje svých historických povídek. Vyzařovala z nich upřímná láska k národu a k jeho dějinám.
Náměty k jeho četným povídkám mu skýtaly oblíbené procházky k Drastům, či k Husinci. Pohled na Levý Hradec, Žalov, Prahu, Bílou Horu, za jasného počasí až na Říp, České Středohoří a vzdálený Bezděz, vyvolával v jeho představivosti dávno minulé děje české historie. Vylíčil nám ve svých spisech nejen těžké časy našeho národa, ale zobrazil velkolepě i doby nejslavnější.
Spisovatelský odkaz Václava Beneše Třebízského obnáší kolem 90 historických povídek a románů. Jeho spisy zahrnují českou minulost od počátků křesťanství až po rok 1848. Ve své době bylo jeho dílo vydáno v pětidílném souboru: vesnické povídky vyšly pod názvem „Pod doškovými střechami“, předhusitskou dobu a husitství líčí soubor „V červáncích kalicha“, „V záři kalicha“ je popsán rozmach husitství. Smutné obrazy z doby po Bílé Hoře jsou popsány v „Pobělohorských elegiích“ a cyklus uzavírají povídky „Z různých dob“. Mladým čtenářům byly určeny výbory „Havraním perem“, „Povídky starého zbrojnoše“ či „Národní pohádky a pověsti“.
Klecanským občanům, ale nejen jim, dodnes připomíná Václava Beneše Třebízského jeho oblíbené místo v klecanském háji s křížkem a lavičkou, na jeho památku nazvané „Benešovka“. Podaří-li se Vám tento hezký kout navštívit, vzpomeňte, že v době, na kterou pomalu zapomínáme, mezi námi žil kněz, který miloval svou zem, který z kazatelny klecanského kostela promlouval ke svým ovečkám a ve svých povídkách k srdci celého národa.
…Neopouštěj, Hospodine, národ, jehož krev jest i mou krví. Tlukot srdce jeho jest i srdce mého tlukotem.Chraň jej, střez a opatruj a uchovej jej všeho zla a každé zhouby“.
V. B. Třebízský: „MODLITBA ZA VLAST“