Abychom Vám usnadnili orientaci na stezce připravili jsme pro Vás leták, ve kterém najdete popis všech zajímavých míst na stezce, kolem kterých budete procházet. Leták si můžete zdarma vyzvednout na Měú, ve všech obchodech ve městě, na poště, v knihovně, nebo si jej můžete stáhnout ve formátu PDF

Leták ke stažení: letakfinal.pdf (1,9Mb)

Celá stezka je vyznačena místní turistickou značkou, s vyznačením odboček k významným místům.

Orientační tabule s mapou a popisem cesty naleznete na Náměstí Třebízského na prodejně potravin M. Kříže, na zdravotním středisku, u vchodu na hřbitov a u přívozu Klecánky.

1. Zámek Klecany

Klecanský zámek patří mezi nejzajímavější dominanty města. Původní tvrz je vzpomínána již v roce 1380, zatím co o zámku se hovoří v roce 1607. Tyto názvy se střídají až do konce 17. století.

A střídají se i majitelé. Zikmund Hromada z Boršic, jehož zásluhou se Klecany staly městečkem byl jeho vlastníkem kolem roku 1507. Hraběnka Anna Fürsteberková rozená Lobkowiczová zde sídlila v roce 1628, v roce 1691 je uváděn jako majitel Václav Vojtěch ze Štemberka. V majetku hrabat Gallasů a později Clam-Gallasů byl zámek v létech 1727-1803. V této době navštívila Klecany dvakrát císařovna Marie Terezie a to v roce 1754 a 1757.

V roce 1803 kupuje zámek nájemce nelahozeveckého panství Jan Vilém Woborzil a v roce 1847 cukrovarník Antonín Balle. Rodina Beniesů vlastnila zámek od roku 1892.

Za II. světové války prodala tehdy rozvedená Matylda Beniesová zámek Svazu německé mládeže (Hitlerjugend). Po válce zde bylo školící středisko Českého svazu mládeže, posléze až do roku 1990 byl zámek v majetku Čsl. Armády. V tomto roce byl předán obci Klecany, která jej v roce 1992 prodala Ing. Toupalíkovi z Brna. Ten se však o zámek nestaral, takže v roce 2003, kdy ho koupil Jens Beckhäuser připomínal ruinu. V současné době je zámek plně zrestaurován a slouží jako sídlo majitele.

Zámek se stal třikrát obětí ohně – v roce 1827, 1857 a 1924.

Původní tvrz byla trojkřídlá, hlavní jižní průčelí bylo dvoupatrové.

Dnes je zámek tvořen čtyřmi křídly kolem nádvoří s průčelním rizalitem (část stavby pravoúhle nebo cylindricky předstupující po celé výšce budovy). Celý zámek prošel složitým stavebním vývojem, o kterém nemáme dos-tatek informací.

Současná podoba vznikla po požáru v roce 1924. V novoempírovém slohu byla navržena Kašparem Předákem.

Ve štítě zámku je umístěn nápis Magno Millenio Invenio Viam – MMIV – nacházím cestu do velkého tisíciletí.

2. Socha sv. Jana Nepomuckého

3. Kostel Nanebevzetí Panny Marie

Klecanský farní kostel je zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie. Podle farní kroniky zde stával už za panování Karla IV. a první písemná zmínka je z roku 1332. Původně gotická stavba byla v roce 1748-49 přestavěna v jednoduchém slohu barokním a v roce 1892 podle návrhu architekta Jana Vejrycha, přestavěna ve slohu české renesance.

Hlavní oltář z roku 1888 byl v roce 1978 nahrazen jednoduchým oltářem kamenným. Odstraněna byla i kazatelna a kostelní lavice – vše bylo napadeno dřevomorkou. Kostel byl několikrát vykraden. Ze starého oltáře zůstalo zachováno torzo obrazu Nanebevzetí P. Marie, který namaloval ak. malíř Vilém Kandler. Malba na stropě chrámové lodi
(P. Maria v oblacích uprostřed andělů) je dílem ak. malíře Vojtěcha Bartoňka.

Na postranních rokokových oltářích z 18. století jsou obrazy sv. Jana Nepomuckého a sv. Aloise. Kamenná křtitelnice je z roku 1674, víko je dřevěné, barokní. Kostelní varhany byly vyrobeny firmou Rejna a Černý a mají 8 rejstříků. Do chrámového zdiva v předsíni bylo vsazeno několik náhrobních kamenů ze 16. a 17. století.

Ve věži kostela je umístěn hodinový stroj z roku 1729, který byl dílem firmy „Johanna Wentzela Neuman Prag“. Kdy hodiny přestaly ukazovat čas, nevíme (poslední zmínka je z roku 1938). V roce 1999 byl ve věži umístěn nový zvon Václav, pořízený z darů občanů a sponzorů. Před I. sv. válkou měly Klecany sedm zvonů, pět z nich bylo v roce 1917 rekvírováno. Díky sbírkám občanů byly v době mezi světovými válkami pořízeny tři nové zvony. V době II. světové války byly odvezeny všechny. Vrátil se pouze jeden - byl puklý (z roku 1728 barokní). Je umístěn ve výklenku hlavní kostelní lodi.

V létech 1876-84 zde působil kněz a v tehdejší době velmi oblíbený spisovatel a povídkář Václav Beneš Třebízský.

4. Socha svatého Václava

Sloup se sochou sv. Václava je ze druhé poloviny 17. století a stával původně u vchodu do panského dvora v Přemýšlení. Socha, omylem pokládaná za sv. Floriána, byla paterem Josefem Mejsnarem, tehdejším klecanským knězem vyžádána na majiteli velkostatku a převezena do Klecan. Zde byla restaurována a umístěna před kostelem na místě, kde stával dubový kříž. Je zapsána do
státního seznamu kulturních památek. V roce 1984 – 85 byla provedena její oprava.

Další informace najdete v rubrice Šumné Klecany

5. Pomník s Myslbekovým Ukřižovaným postavený v roce 1894.

Pomník na památku kaplana a spisovatele Václava Beneše Třebízského byl postaven díky sdružení českých literátů. Zhotoven z jemného hořic-kého pískovce v sochařské dílně bratranců Ducháčkových v Praze se skládá ze dvou částí: kříže, který je vysoký 3,13 m a podstavce o výšce 3,87 m.

Model Ukřižovaného je dílem tehdejšího ředitele c. k. umělecko – průmyslové školy v Praze Josefa Myslbeka, návrh podstavce s kamenným zábradlím ve stylu baroka provedl a daroval profesor téže školy, architekt Jiří Stibral. Reliéf Václava Beneše Třebízského, umístěný v dolní části pomníku provedl tehdejší posluchač umělecko – průmyslové školy Josef Mařatka.

Pomník má základy do hloubky 5ti metrů. Za zmínku stojí, že veškeré náklady na stavbu vč. pozemku o výměře 540m2 poskytl zdarma tehdejší majitel zámku pan Jindřich Benies.

6. Fara

O klecanské faře máme nejstarší zprávy ze 14. století. Ovšem nevíme, kde stávala. O té současné víme ze zápisů farních kronik, že byla společně se sýpkou a stájemi postavena v roce 1766, v barokním slohu. Na faře místnost – kaplanka - s původním inventářem a památkami na kaplana a spisovatele VBT, který zde v létech 1876-84 působil.

Na farní zahradě je zdobený kovový kříž, patrně z doby, kdy Klecany vlastnil hrabě Šternberk, instalovaný paterem Heroldem (nedoloženo).

U vchodu před farou je tepaný panel, na kterém jsou vyznačena místa, spojená se životem VBT. Panel zhotovil pan Jindřich Kuneš, otec zdejšího faráře v roce 1978. V létech 2003-05 byl obnoven krov a položena nová krytina na střechu fary, objekt byl odvodněn, zaveden plyn, kanalizace a položen nový vodovodní řad.

7. Zdravotní středisko - Obecná škola

Původně budova obecné školy, která byla postavena v roce 1864. Doznala tři přestavby a sloužila až do roku 1967. Poté se škola přestěhovala do nových budov a původní budova byla po přestavbě v létech 1967 - 70 kolaudována jako zdravotní středisko, kde jsou soustředěny lékařské služby vč. lékárny.

V klecanské škole působilo několik vynikajících učitelů. V létech 1885 – 95 zde učil Josef Kožíšek, autor populárního slabikáře pro prvňáčky „Poupata“ a řady dalších knih pro mládež. Také učitel Karel Černý (1883 – 87) psal divadelní hry a povídky pro mládež.

Pod budovou střediska je dům č. p. 87 – první funkcionalistická vila postavená mimo území Prahy.

8. C.K. schody

Na věčnou památku zázračné záchrany Jeho Veličenstva císaře Františka Josefa vybudované roku 1852. O jejich postavení se nejvíce zasloužil tehdejší starosta a stavitel pan Jan Strach, který uspořádal sbírku na pokrytí stavebních nákladů. Následujícího roku byly na přední straně schodů vysázeny dva císařské stromy - lípy.

Další informace najdete v rubrice Šumné Klecany

Benešovka – malý lesní palouček se slavným jménem. Místo v klecanském háji, které připomíná působení kněze a spisovatele Václava Beneše Třebízského, který zde nabíral nové síly a náměty pro svoje romány a povídky.

Za dob jeho působení v Klecanech (1876 – 1884) tu byla prostá dřevěná lavička s křížkem, kterou nechal pro spisovatele zhotovit tehdejší správce velkostatku pan Josef Janáček, jeho velký přítel a obdivovatel. Torzo křížku zde bylo ještě v padesátých letech minulého století.

Dnešní „Benešovka“ má do podoby té původní daleko. Koncem osmdesátých let byla průsekem zničena část paloučku, zatím co výhled do krajiny stíní vzrostlé duby.

V současnosti je zde litinový křížek s nápisem, který připomíná působení VBT v Klecanech. Moderní parková lavička vás možná zláká k posezení v místech, které spisovatel vyhledával a měl rád.

Další informace najdete v rubrice Šumné Klecany

Místo v háji zvané "U Pyramidy" a samotná zděná mohyla, pochází z dob romantické úpravy Klecanského háje v druhé polovině 19. století. Podle ústního podání je zde pohřben oblíbený pes majitele zámku, v dalším lidovém podání se pod ní nachází vchod do podzemních chodeb, které mají vést až pod Levý Hradec.

Další informace najdete v rubrice Šumné Klecany

11. Hájovna.

Hájovna se studánkou a rybníčkem. Ze studánky byl zásobován dávno zrušený panský pivovar. Budovy pivovaru se na tomto místě nacházely ještě na počátku 20. století, kdy byly postupně strženy. Poslední budova z komplexu bývalého pivovaru byla zbořena před dvěma lety. Za hájovnou se nacházela romantická loučka zakončena altánem ve tvaru rotundy. Zde bývalo místo pro oddech panstva při procházkách hájem a v čase honů. Po divoké a rychlé likvidaci v roce 2005 se zachovalo jen vyzděné podloží a torzo schodišť. U hráze rybníčka mohutný javor klen. Pod rybníkem další pramen, který má prý léčebné účinky.

Další informace najdete v rubrice Šumné Klecany

Památka na II. světovou válku. Na sklonku války se stalo letiště v Klecanech cílem několika hloubkových náletů spojenců. Německé velení ve snaze co nejvíce ochránit letadla z klecanského letiště nechalo vybudovat na okraji lesa valy, kam schovávalo bojeschopné letouny před nálety. Část "okopů" je stále ještě dnes zřetelně patrná.

Další informace najdete v rubrice Šumné Klecany

Místo na starých mapách nazývané „Nad Vltavou“ v Klecanech známější jako "U Křížku". Dřevěný kříž tu také dlouhá léta stával. Překrásná vyhlídka do Vltavského kaňonu kde se řeka hluboko zařezává do skal. Lze se pokochat pohledem na Levý Hradec, vidět plavební komoru jezu Klecánky, Roztoky, ale i Klecánky z ptačí perspektivy, nebo Pražský hrad.

Další informace najdete v rubrice Šumné Klecany 

Článek o křížku Na Vlasini a Na Vyhlídce

Přírodní zajímavost. Z jednoho společného místa - kmene vyrůstá (či spíše vyrůstalo) 7 dubů. Z původních sedmi dubů jsou dnes zachovány pouze dva.

Roku 1876 zde zřídil hospodářský správce lavičku pro svou ženu a na jeden z dubů pověsil tabulku s nápisem Rosaruhe (Růženčino odpočívadlo). Václav Beneš Třebízský neměl poněmčování rád, a proto nechal zhotovit historicky vyhlížející tabulku s textem: „Zde zove u sedmi oběšených lancochů. Tito zběhlí vojáci drancovali okolní krajinu a byli pro výstrahu v roce 1639 na těchto sedmi dubech oběšeni.“ Správce zděšen nechal svoji tabulku odstranit a V.B.T. po čase také, protože si celou historku vymyslel. Leč pověst o sedmi oběšených je od té doby v Klecanech nesmrtelná.

Další informace najdete v rubrice Šumné Klecany

15. Turecká líska a platan

Mohutné stromy, v jejich blízkosti roste rovněž mohutný jasan.

Další informace najdete v rubrice Šumné Klecany

Z větší části uměle vytvořená cesta, vedoucí k Vltavě (pravděpodobně k zaniklému brodu na protější břeh) vznikla spolu s hradištěm někdy v 9. - 10. století. Cesta má znaky i vojensko-obranného využití. Zatímco začátek směřuje kolmo k Vltavě, po chvíli se stočí a sleduje souběžně Vltavský břeh, aby po dalších několika desítkách metrů nenápadně vyústila mezi dvěma skalními hřbety nepozorovaně poblíž řeky. Cesta místy až 2m zařízlá pod terén umožňovala obráncům nerušeně sestupovat z hradiště až k Vltavě.

Mnozí kdo navštěvovali školku v Klecanech si ještě dnes vzpomenou na pověst o čertech, kteří zde vylézali z pekla, trhali kameny ze skal a házeli je po sobě...

Slovanské hradiště, založené na přelomu 9. a 10. století. Vlastní hradiště mělo ledvinovitý tvar o rozloze cca 300x200m, posazené cca 40m nad hladinou Vltavy. Dříve bylo hradiště mylně datováno do 12. století a proto archeology neprávem opomíjeno. Teprve nálezy učiněné v poslední době v lokalitě „Do Čertovky“ a v okolí zámku jasně zasazuje klecanské hradiště na přelom 9. a 10. století. Odborníci si jsou téměř jisti, že klecanské hradiště je hledaný Pravý Hradec. Ve své době bylo klecanské hradiště se svými 1000m dlouhými hradbami jednou z největších fortifikačních staveb na území Čech. Hradiště zajišťovalo vizuální komunikaci mezi Pražským hradem a Levým Hradcem. Archeologické výzkumy malého rozsahu proběhly v prostoru hradiště v roce 1965.

Na rozsáhlý výzkum a potvrzení své historické role tak klecanské hradiště teprve čeká.

Další informace najdete v rubrice Šumné Klecany

Základní kámen k tomuto pomníku byl položen 24. července 1898 místním spolkem Třebízský. Žulový jehlancovitý podstavec zhotovil sochař Žďárský, bronzové poprsí spisovatele je dílem sochaře Ladislava Šalouna. Tehdejším zástupcům obce se pomník Ukřižovaného nezdál být dost důstojný a zasadili se o pomník druhý.

Tak se dva pomníky jednomu spisovateli staly klecanskou raritou, která byla v tehdej-ším tisku odsouzena jako „přebytečné pomníkářství“. Stavba pomníku byla financována ze sbírky občanů, která tehdy vynesla 2.000 zlatých. Pomník byl odhalen ještě v létě roku 1898 za hojné účasti spolků, zejména sokolských, jak uvedly tehdejší Národní listy.

Z iniciativy vdov a sirotků po padlých a zemřelých vojácích rozhodlo obecní zastupitelstvo 22. dubna 1922 o postavení pomníku. Ten zhotovil akademický sochař Jan Drobínek z Kolína. 28. října 1922 byl slavnostně odhalen na dolním konci náměstí. V roce 1977 byl v rámci úpravy náměstí přemístěn do jeho středu.

Pomník představuje „..ten český typ ženy ze sta-leté poroby odpoutané a je jasným výrazem naší svobody z níž trpěli ti, jejichž jména jsou vyryta na kameni.“ Na pomníku je jich uvedeno 49.

Po roce 1945 zde přibyla další deska se jmény padlých a umučených ve II. světové válce. V roce 1998 byla provedena rozsáhlá rekonstrukce pomníku, nově byly umístněny letopočty 1914-1918 i schránka s prstí z bojišť. Byla opravena i socha, poničená vandaly v roce 1997.

Každoročně se zde konají shromáždění v předvečer 8. května a 28. října.

Budovy připomínají původní pivovar z 1. poloviny 18. století, kdy se zde vařilo téměř 1.000 hl piva ročně. Tehdy klecanské panství vlastnili Gallasové. V sedmdesátých letech provozovala pivovar rodina Lendeků s roční produkcí 2.500 hl.

Ke konci 19. století tehdejší majitel (J. Benies) pivovar pro velkou konkurenci zrušil a prodal Antonínu Felixovi. Ten nechal celý komplex přestavět na pražírnu kávy, ke které patřil i komín, který měl s pivovarským společný pouze základ. Přestavbu dosud připo-míná zašlý nápis na fasádě: „A. Felix – 1904.“ Později zde byl i obchod, čerpací stanice pohonných hmot a vinopalna. Většina rodiny zahynula v koncentračních táborech. Po válce byl objekt využíván k bydlení a jako prodejna, nyní je zde truhlářská dílna. Za domem ve svahu dnes zasypané sklepy, odkud prý vedla chodba do zámku.

Další informace najdete v rubrice Šumné Klecany

Stojí v údolí vedle silnice z Klecánek do Klecan. Mlýnské kolo bylo původně napájeno vodou z nedalekého rybníka nad vodotečí v úžlabině dvou údolí. Jedno se dosud nazývá Mlynářovka. Dnes je zde jen potok, který ústí do Vltavy.

Mlýn často měnil majitele, několikrát byl i v nájmu. Nejstarší známý vlastník byl František Tomše (majitel mlýna v 80. letech 19. století). Za něho se stal mlýn společenským střediskem okolí. Další majitel mlýn přestavěl v roce 1885. V roce 1935 už mlýn pracoval na elektrický pohon. Tehdy si mlýn pronajal a později koupil poslední mlynář – pan Antonín Bassy.

V roce 1942 byl navýšen výkon mlýna a přistavěna další dvě podlaží. V té době byl mlýn vybaven dvěma válcovými stolicemi a kvalita vyráběné mouky byla vynikající.

Po únoru 1948 byl mlýn nejprve znárodněn a v roce 1953 zrušen. V současné době je budova používána vnukem posledního majitele jako objekt bydlení.

Další informace najdete v rubrice Šumné Klecany

Výstavbu hradlového jezu zahájila firma Lanna v červenci 1897, jez byl vyzkoušen 19. února 1899. Ve 20. letech min. století byly hrad-lové jezy označeny za zastaralé, ale k jejich modernizaci bylo při-kročeno až v 70. letech. Nové jezy měly být hrazeny podpíranou ocelovou kladkou. Tuto rekonstrukci dokončila polská firma Budimex v roce 1981. Na konci vorové propusti v roce 1985 instalovala firma ČKD Blansko 4 přímoproudé Kaplanovy turbíny o průměrném výkonu 40 kW, který byl dodáván do rozvodné sítě.

V prosinci 1999 byla zahájena stavba nové elektrárny, osazené dvěma turbínami typu SemiKaplan s průměrem oběžného kola 2300 mm o výkonu 2x482 kW. Při povodni v roce 2002 byla silně poškozena.

Po opravě byla znovu uvedena do provozu v roce 2003.

Budova správy zdymadla byla postavena již v roce 1897 a od té doby slouží svému účelu. Na opěrné zdi i budově jsou zaznamenány výšky hladiny Vltavy od povodně v roce 1890, až po povodeň v roce 2002, kdy hladina Vltavy dosáhla výše o 9,37 m nad normální stav.

Vrch Na Vlasini poskytuje další krásnou vyhlídku na koryto Vltavy přímo nad jezem Klecánky.

Další informace najdete v rubrice Šumné Klecany

Původně se v Klecanech pohřbívalo kolem stávajícího kostela. Ten byl v roce 1855 zrušen a od té doby končí naši občané svou životní pouť na tomto hřbitově. Je rozdělen na „starý“, kde se pohřbívalo až do roku 1933, kdy byl hřbitov rozšířen o „nový“, vč. nové kaple (původní vyhořela v roce 1921).

Odpočívá zde řada významných klecanských občanů. Jsou zde hrobky rodiny Novotných (majitelé Drast), kantorské rodiny Vlků, hrobka kněží, kteří v Klecanech sloužili. Finanční částku na vybudování této hrobky zajistil ve své pozůstalosti farář Václav Rottenborm. Je zde pochován Václav Maruška, známý šlechtitel a zahradník, odpočívá zde i generálmajor Jan Bret, nositel Řádu bílého lva a řada dalších.

V roce 2001 byl na hřbitov přemístěn i restaurovaný pomníček letce Tassilo von Schaumburg, prince Hanavského, který v Klecanech havaroval na svém dolnoplošníku D – 1849 při ukázce akrobatického letu. Stalo se v pondělí 16. května 1932 ve 3 hodiny
a 13 minut. Tassilo Karl Friedrich Wilhelm Antoniu Hubertus hrabě ze Schaumburgu je pohřben v rodinné hrobce Schaumburgů v zámecké kapli v Hořovicích.

Další informace najdete v rubrice Šumné Klecany

Až půjdete na náš hřbitov, věnujte tichou vzpomínku všem, kteří nás na cestě životem předběhli.