Klecanský zpravodaj 9/2007
Ročník XXVI, Srpen 2007 / Číslo 9.
Zpravodaj 9/2007 ve formátu pdf 9_2007sm.pdf
Demokritos
Korunovační klenoty
Zlato je odpradávna považováno za symbol bohatství a moci. Ne náhodou bývaly z tohoto kovu panovnické koruny a trůny, ne náhodou jím zvlášť pyšní vladaři dokonce pokrývali střechy svých paláců a nechávali se pohřbít ve zlatých rakvích. Vzpomeňte, že podle pověstí prý bájná kněžna Libuše potopila zlatou kolébku do vltavské tůně pod vyšehradskou skálou, aby se jednoho dne vynořila a spočinul v ní jako dítě budoucí „Otec vlasti“, císař Karel IV.
Letos v září tomu bude 660 let, kdy byl král Karel IV. korunován na českého krále. K této slavnostní události nechal král zhotovit novou korunu, která posléze byla zasvěcena svatému Václavovi. Je tak oprávněně nazývána jako „svatováclavská koruna“. Prvně je existence koruny zmíněna v ochranné bule papeže Klimenta VI., datované v Avignonu 6. května 1346. V dalším roce bylo zhotoveno dochované kožené pouzdro, které vyniká náročným řemeslným zpracováním. Z nápisu na něm je zřejmé, že: „korunu dal zhotovit Karel IV. ku chvále Boží a mučedníka svatého Václava“.
Důraz, jaký král přikládal významu dávné tradice českého státu, vtělil do svého nového Řádu korunování českého krále a do Řádu požehnání královny (návštěva Vyšehradu v předvečer korunovace, uctívání lýkových střevíců Přemysla Oráče atd.). Záměrem zřejmě bylo novou korunou symbolizovat českou královskou tradici a kontinuitu, uvnitř českého státu i navenek. A zde je vylíčení korunovace :
Léta páně 1347….se pan Karel, král římský, vrátil z Tyrol do Prahy a byl s převelikou radostí uvítán od knížat, urozených, prelátů i duchovenstva a lidu a v nejbližší neděli před svátkem Narození blahoslavené Panny Marie ( 2. září ) byl spolu se svou manželkou, paní Blankou, ctihodným panem Arnoštem, prvním pražským arcibiskupem, šťastně a slavnostně korunován, on na krále a ona na královnu v Království českém. I byl postaven dům pro hostinu v městě pražském, na tržišti u svatého Havla, ověšen čalouny a hedvábnými látkami a všichni byli nádherně obslouženi. V ten den přišli páni Království českého každý podle svého stavu a vykonávali na krytých ořích své úřady novému králi a posluhovali, jak bylo zvykem, u stolu. A po smutku, jejž měli pro smrt krále Jana, zavládla z této korunovace mezi lidem veliká radost.
Král pak daroval korunu, jíž sám byl korunován, svatému Václavu, aby byla v určených dnech v Pražském kostele vkládána na jeho hlavu a ustanovil, že všichni čeští králové, jeho nástupci, mají být korunováni touto korunou a mají ji užívat jen v den své korunovace a týž den ji uložit na noc do pražské sakristie, a to pod trestem vyobcování z církve, který by pro to vynesl pan papež.
Beneš Krabice z Weitmile k roku 1347
Co víme o svatováclavské koruně, která spočinula v neděli 2. září léta Páně 1347 na hlavě krále Karla a jeho choti Blanky z Valois? Koruna je vysoká 19 centimetrů, shodného průměru a váží 23358,3g. Zhotovena je ze zlata o ryzosti 21-22 karátů (850/1000). Sestává z vysoké obroučky, která přechází do čtyř velkých trojlistů – lilií. Uvnitř je překřížena dvěma kamerami s křížkem na vrcholu. Na křížku je latinský nápis, který udává, že „zde je trn z koruny Kristovy“. Má 96 drahokamů –safírů, spinelů, rubínů a smaragdů- které vesměs pocházejí z orientálních nalezišť. Většina z nich má nepravidelný tvar přírodních valounů,
minimálně jsou broušené, nebo jen vyleštěné. Další ozdobou je 20 perel.
Největší kámen se nachází na přední straně koruny. Je to veliký safír, pouze leštěný přirozený valoun nepravidelného tvaru. Jeho váha je odhadována na 250 – 290 karátů. I ostatní vzácné drahokamy a perly činí z této koruny unikátní klenot středověkého zlatnictví jak našeho, tak i evropského. Další základní části korunovačních klenotů – královské jablko a královské žezlo – jsou značně mladšího původu. Oba klenoty jsou zhotoveny z 18ti karátového zlata. Jablko, vysoké 22 cm a váží 780gr. Je zakončeno vysokým křížem, zdobeným drahokamy a perlami.
Žezlo má hmotnost 1013 gr a délku 67 cm. Ukončení tvoří stylizovaná hlavice s perlami, čtyřmi spinely a čtyřmi safíry. Původní královské žezlo Karla IV., zhotovené ze stříbra se dnes nachází v pokladnici vídeňského Hofburgu. Korunovačními klenoty bylo korunováno 21 českých králů a 18 českých královen. Posledními byli český král Ferdinand V. a jeho choť Marie Anna Sardinská. Jejich korunovace proběhla v roce 1836. Ferdinand V. předal svou moc v roce 1848 Františku Josefovi I., který vládl až do roku 1916, ale nikdy se za českého krále korunovat nedal. A to mu Čechové nemohli zapomenout.
V současné době jsou korunovační klenoty, ke kterým byl přiřazen ještě kříž, nazývaný korunovační, uloženy v kapli svatého Václava, respektive v komoře, staré dnes přes šest set let. Přístup k ní je po úzkých točitých schodech. Za železnými dveřmi, zavřenými sedmi těžkými zámky, je pancéřová skříň, se stejným počtem zámků. A každý z těchto klíčů má v úschově sedm významných lidí. Jsou to: prezident republiky, předseda vlády, arcibiskup pražský, předseda Poslanecké sněmovny, předseda Senátu, děkan Metropolitní kapituly u svatého Víta a primátor hl. města Prahy. O jejich vystavení rozhoduje výhradně prezident republiky.
Klenoty jsou vystavovány pouze výjimečně, v minulém století to bylo celkem 9x, naposledy si je lidé mohli prohlédnout od 3. do 13. července 2003.
Spinel – krychlový minerál, patřící do skupiny spinelidů, název pochází pravděpodobně z latinského spina – trn, podle ostrých oktaedrických krystalů. Tvrdost 8, barvy žluté, zelené, červené, modré, hnědé, černé nebo i bezbarvý. V dřívějších dobách byl pokládán za rubín. Největší spinel je zasazen v korunovační koruně ruských carů a váží 398,72 karátů.
Beneš Krabice z Veitmile (starší prameny uvádějí z Weitmile), po tvrzi Veitmile u Smrkovin, český spisovatel, kronikář a pražský kanovník. Řídil od roku 1355 stavbu svatovítského chrámu. Autor Kroniky pražského kostela. Na výzvu Karla IV. přepracoval Kroniku Františka Pražského a rozšířil ji až do roku 1374. +27.7.1375.
Použitá literatura: České korunovační klenoty, pamětní vydání 1993
aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa -sp-
Klecany získávají novou tvář
Během prázdnin došlo v našem městě k několika důležitým změnám. Mohli jste zpozorovat nejen navýšení kontejnerů na tříděný odpad či vyznačení přednosti jízdy na křižovatce u hřbitova. Novinek je však více:
- do provozu byl dán nový městský rozhlas
- bylo znovu vybudováno nové oddělení MŠ pro dvacet dětí, celkem jsou nyní tedy v provozu již 4 oddělení MŠ pro 95 dětí
- město obdrželo projekt dešťové kanalizace v oblasti Boleslavka, nyní už čeká jenna stavební povolení, aby jej mohlo začít realizovat
- v Klecánkách bylo dáno do provozu nové hřiště a 23. září se zde můžete zúčastnit volejbalového turnaje v rámci oslav výročí města a vyzkoušet tak jeho i své kvality
- budování nového chodníku u hřbitova
- ve škole proběhla rozsáhlá rekonstrukce pavilónu E s jídelnou a ředitelnou, byla zde vyměněna lina, vymalováno, opraveno osvětlení, sociální zařízení a dlažba. Na dalších 3 pavilonech došlo k opravě střešní krytiny a svodů dešťové vody
- byly zrekonstruovány a nově vybaveny 2 první třídy
Škoda, že také místní vandalové stačili některé nově zřízené věci poničit. Například směrové tabule u silnic. Měli bychom si vybudovaných věcí více vážit, mají sloužit nám všem a městská pokladna není bezedná...
D. Kapustová
ZAHÁJENÍ ŠKOLNÍHO ROKU
Střípky z historie našich škol
Měsíc září byl, je a bude vždy spojen se zahájením nového školního roku. Přivítá děti do prvních tříd, ty starší se shledají se svými kamarády ve vyšších ročnících studia a rodičům přinese starosti o prospěch svých ratolestí. Víte něco o klecanském školství? Rádi vás všechny, starší ročníky i mládí provedeme staletou historii. Seznamte se s ní a prosím, vzpomínejte a porovnávejte.
Historie našeho města v oblasti školství patří mezi ty, o kterých se nám dochovalo poměrně dost informací včetně záznamů dávných dob. Čerpáme je především z
a) knihy „Paměti škol okresu Karlínského“, která byla napsána skupinou učitelů tohoto okresu jako dar „na oslavu a paměť padesátiletého panování Jeho Veličenstva
nejmilostivějšího císaře a krále Františka Josefa I.“ Na zpracování se podílel i řídící učitel klecanské školy p. Jiří Vlk a člen místní školní rady p. Václav Smolík
b) „Pamětní knihy klecanské fary“, založené dne 6.května 1836. Ta, ve svém obsahuje
zaznamenává nejen události týkající se zdejší farnosti, ale vzpomíná i některé události klecanské obce. Údaje jsou psány většinou každým rokem a to na počátku německy
(do roku 1876), později česky.
c) „Kroniky klecanské školy“, jejíž první zápis 24.dubna 1874 zapsal tehdejší řídící
učitel p. Jiří Vlk. Na tuto kroniku a pisatele navazují další knihy kronik až po dnešní dny. Hlavním obsahem je činnost školy a vše co s ním souvisí. Pisatelé rovněž uvádějí
některé události obce, čímž významně doplňují historii obce
d) ze zápisů jednání zastupitelů obce. I ti na svých jednáních se často zabývali školními záležitostmi – měli k tomu samostatný orgán „místní školní radu“ – její člen byl
váženou osobností v životě školy i obce.
Začátek cesty za klecanským školstvím musíme hledat hodně daleko v naší minulosti. Vycházíme ze zachovaného popisu diecéze Pražské, pořízený za arcibiskupa Arnošta z Pardubic /1297 – 1364/, který uvádí, že mezi rokem 1344 a 1350 byla již
v Klecanech plebánie - fara. Předpokládáme, že tam, kde byla fara a kostel, byla obvykle i škola. Takové školy byly rázu církevního a poskytovaly mládeži první poznatky vzdělanosti – zejména pak modlitbám a utvrzováním v křesťanské víře. Bylo tomu tak opravdu i v Klecanech? Blízkost Prahy a pozornost císaře Karla IV., který vzdělávání věnoval velkou pozornost lze se závěrem souhlasit. Pak by klecanské školství (s určitým nadsazením) trvalo již 663 roků ?!
Obecná škola v Klecanech - dnešní zdravotní středisko
O další písemné zmínce, ale již více konkrétnější se setkáváme opět ve zprávě církevních úřadů – vikariátu Kosteleckého z roku 1677. Je to krátce po skončení třicetileté války (1648) i po sepsání berní rule (1654), která zjišťovala stav hospodářství (a osídlení) v českých zemích a podobně i církev zjišťuje stav farností včetně škol. Zde se u klecanské školy uvádí: „… V Klecanech bude (prý) se stavěti škola. Zatím se jinde vyučuje…..“ Majitel panství (p.Adam Matyáš z Trautmansdorfu) byl patronem školy a spolu s p.farářem (jména farářů až od r. 1692) ustanovovali učitele. To je skutečně první písemná zmínka o trvání školy a v tomto roce (2007) by „slavila“ 330.výročí. Řada z čtenářů se bude ptát kde bylo to „..zatím se jinde vyučuje..“ Ale to skutečně neznáme.
Od úmyslu stavět školní budovu do jejího skutečného postavení uplynulo ještě mnoho let. Zaznamenala to i historie. Pan farář J. Konopa o tom zapsal: „…ve školním roce 1848 byl pro výuku početných školáků obstarán dům čj…. (neuvedl, škoda) a stavba nové školy, která byla podnícena již v letech 1830-31, se opět změnila v úřední vyjednávání... Školní docházka byla tou dobou žalostná, v učení a vyučování byla skutečně volnost, proto byly také školní lavice volné – bez školáků. Co se týče chození do kostela, musím přiznat, že kostel byl plnější než jindy..“
Z písemných dokumentů školy – kroniky karlínských učitelů - se můžeme opřít o datum 31. prosince 1771. Uvádí se zde několik pozoruhodných údajů i pro současnou dobu: „…. Učitelem tu byl Jan Syrový, ženat, bez řemesla a bez vedlejšího zaměstnání. Dítek ve věku 4 – 6 let bylo 112, od 6 – 8 let 43, od 8 – 10 let 76, od 10 – 12 let 27 = celkem 258. Z dětí ve věku 6 – 12 let celkem 146, chodilo do školy jen 30, nejvíce v zimě. Vyučování bylo dopoledne od 8 do 11 hod., odpoledne od 1 do 4 hodin.”
Děti platily školního platu: za vyučování abecedě 1 kr., ve slabikování l ? kr., ve čtení a psaní 2 kr., ve čtení, psaní a počítání 3 kr. Při čtení užívaly děti nejvíce knihy evangelií, načež následoval předpis učitelův. … Jak nedbalá byla návštěva školy, vidíme při škole klecanské, kde 4/5 mládeže zůstávaly beze všeho vyučování, neboť povinen choditi do školy nebyl nikdo. Kdo chtěl, posílal děti do školy, kdo nechtěl, nedal vůbec dětí svých vyučovati. Školství provozovalo se po řemeslnicku: kdo zaplatil – učil se. Hmotné postavení učitelů bylo prabídné tak, že tito na vedlejší výdělky byli odkázáni.“
aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaJN ...pokračování příště.
Ze zasedání Rady
6. srpna - Rada města:
1. Prověřila plnění úkolů z minulé Rady.
2. Vzala na vědomí předání zajištěných věcí na území Klecan od Policie Odolena Voda a pověřila vedení města zveřejnění m seznamu.
3. Č.j. 1541 projednala žádost firmy Metrostav o odsouhlasenou změnu konceptu územního plánu. Žádost bude předána novému zpracova-teli územního plánu.
4. Č.j. 1549 projednala žádost p. Richard a Šmída a předá k posouzení Judr. Berkovi.
5. Č.j. 1470 projednala doplnění žádosti p. Luboše Adama o zrušení předkupního práva pro město Klecany na pozemek p.č. 205/5 v k.ú. Klecany o výměře 467 m2 a předá Zastupitelstvu města.
6. Č.j. 1396 povoluje paušální úhradu z výběru vstupného při hudebních produkcích diskotéky v prostoru restaurace El-paso.
7. Č.j. 1441 se seznámila se zprávou o stavu účetnictví města Klecany, předloženou pí. Alenou Haušildovou.
8. Č.j. 1384 souhlasí s nezbytně nutnými opravami povrchu vozovek firmou Čakus s.r.o.
9. Č.j. 1510 souhlasí s dočasným parkováním na pozemku p.č. 184/4.
10. Vzala na vědomí rezignaci Mgr. Gabriely Janovské na místo ředitele ZŠ a MŠ Klecany. Do jmenování nového ředitele povede školu zástupce ředitele Mgr. Hadrava.
11. Vzala na vědomí zahájení provozu nového místního rozhlasu.
12. Byla informováno starostou o důvodu zdržení prací na dešťové kanalizaci v Boleslavce, z důvodu vypracování hydrologi-ckého projektu.
20. srpna - Rada města:
1. Prověřila plnění úkolů z minulé Rady
2. Č.j. 1395 povoluje hudební produkci v prostoru Sportklubu v Klecanech v II. pololetí 2007.
3. Č.j. 1670 povoluje pokácení 1 ks topol balzámový parc.č. 455/7, obvod 265 cm, strom je po zásahu blesku a je v havarijním stavu rozštípnutý.
4. Č.j. 1565 zamítla žádost p. Pavla Volhejn a o poskytnutí slevy na přívoz.
5.Č.j. 1608 projednala dopis rodiny Šimonových, Hurských ohledně chování souseda p. Mykhaylo Sukhorebryyho v ulici Na vršku č.p. 41. Pověřila vedení města řešením situace.
6. souhlasí s převedením pronájmu pozemku parc.č. 196/1 z p. Radka Marhouna na budoucího vlastníka bytu p. Davida Kotrbáčka
7. Č.j. 1593 projednala dopis ing. Jana Hojky – závodní lomu Klecany s.r.o.. Pověřila vedení města dalším jednáním ve věci průjezdu lomem
8. Č.j. 1668 povoluje hudební produkci dne 1. 9. 2007 v restauraci U Rytíře.
9. Č.j. 1647 souhlasí s vydáním závazného stanoviska Správy a údržby silnic Mnichovo Hradiště k podmínkám zařazení komunikace III/0083 Klecany do plánu oprav na rok 2008 v úseku ul. Topolová od hřbitova směrem k silnici 608
10. Č.j. 1640 odsouhlasila příspěvek Diakonii Broumov částku 500,-Kč
11. byla seznámena s jednáním mezi Odborem dopravy Měst. úřad Brandýs n. L. – Stará Boleslav a SÚS Mnichovo Hradiště a MěÚ Klecany o změně typu retarderů v ulici Čsl.armády
Pět let od děsivé povodně
Klecánky lákají k pobytu stále více lidí. Turisté projíždějící na kolech, lidé jezdící na chaty za odpočinkem i stálí obyvatelé obce naleznou podél Vltavy malebnou krajinu, upravené asfaltové silnice, pravidelný přívoz přes řeku do Roztok, nově dětské hřiště, upravené domky, jez, několik míst lákajících k odpočinku i k občerstvení. Nikoho dnes nepřekvapí veřejné osvětlení nebo fungující plyn a elektřina. Po velké povodni z roku 2002 už zbývá jen ryska na zdi a velká rýha v paměti místních obyvatel.
Připomeňme si několik důležitých dat z té doby...
- čtvrtek 8. srpna 2002 – I. stupeň povodňové aktivity, ve 23 hodin stěhování přívozu
- pondělí 12. srpna – III. stupeň povodňové aktivity, očekávání stoleté vody, evakuace obyvatel v nejnižších oblastech
- úterý 13. srpna – zaplavena cesta do Čertovky, budování ochranných hrází, stálé hlídky hasičů
- středa 14. srpna – stoupání vody, zaplavena ulice V Zátiší, přerušení dodávek vody a elektřiny voda dosáhla 9,37 m nad normál, její průtok se zvýšil z 730 na 5 500m3/sec.,
- čtvrtek 15. srpna – pokles hladiny, začínají práce na odstraňování škod, odčerpávání vody, vyklízení zničenýchobjektů.
Celkově bylo zaplaveno 49 bytů, 10 jich bylo úplně zničeno, bylo postiženo 137 lidí, 111 občanů bylo evakuováno, 6 rodinám bylo poskytnuto bydlení v krizových bytech v kasárnách, 2 rodiny se přestěhovaly a do Klecan se již nevrátily. Na odklízení následků škod se podílelo mnoho dobrovolníků z řad místních obyvatel i přespolní, nezištnou materiální i finanční pomoc poskytly desítky obyvatel, firem a sdružení. Jim všem patří dnešní vzpomínání.
aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaZpracovala D. Kapustová
VÝSTAVA KRONIK 2 0 0 7 - 500 let prvého povýšení Klecan na město
V rámci oslav „500 let od prvého povýšení obce Klecany na město“, které se konaní ve dnech 21. – 23.září 2007, bude uskutečněna i výstavka všech Pamětních knih a kronik města Klecany. O účast na této výstavce byly požádány školy a všechny společenské organizace města. Výstavka bude instalována v zasedací místnosti MěÚ v sobotu dne 21. září 2007 a přístupna veřejnosti od 09,00 hod.
Vedení kronik ve všech městech a obcích, významnějších vesnicí a na farních úřadech nařídil Karel hrabě Chotek – nejvyšší purkrabí český, dekretem gubernia ze dne 31. srpna 1835 s účinností od 1.ledna 1836. Vedení kronik bylo následně uloženo vést i po roce 1918 a upravováno státními organy dodnes. Město Klecany se vám představí následujícími knihami:
PAMĚTNÍ KNIHA Z ROKU 1861
První zápis je datován 6.února 1861 – poslední 26.listopadu 1879. Jen malá část seznamuje s děním obce po roce 1848 – začleněním do nové státní správy. Zapsal tehdejší představený obce p. Jan STRACH. Zbytek zápisů tvoří protokoly z volebních aktů uskutečněných v následujících létech. Obsahuje i některé krátké zprávy z dění následujících roků. Je psána „švabachem“.
Zastupitelé obce na svých jednání často hovoří o nutnosti vést kroniku obce, přijímají různá usnesení, ale ta po dlouhá desetiletí nejsou naplněna.
I.KNIHA KRONIK OBCE KLECANY
s označením „Pamětní kniha“ je pořízena (podle zápisu) až 18.března 1916, starosta p. Václav Hrubý, kronikář není uveden. Zápisy do této knihy byly pořízeny „zpětně“ a to asi až v létech 1935 – 36. Svědčí o tom některé zapsané události. Ve svém obsahu má i část „Ze staré pamětní knihy“. Zápisy končí rokem 1910.
II. KNIHA KRONIK
navazuje na knihu první (obě knihy jsou uloženy v jednom pouzdru) a poslední zápisy hodnotí školní rok 1935/36. U obou svazků není uváděno jméno kronikáře – zapisovatele. Domníváme se, že obě knihy psal klecanský učitel p. Miroslav Novák.
III. KNIHA KRONIK
na pokračování zápisů se opět čekalo – jsou uváděny datem 25.března 1956 – předseda MNV p. Antonín Dolejš, kronikář p. Antonín Černý. V roce 156 byla vyhodnocena jako nejlepší v rámci okresu Praha – sever. Kniha končí zápisy z roku 1995 má celkem 612 popsaných stran. Události od roku 1936 do 1956 jsou uváděny „zpětnými zápisy“. V zápisech pokračovaly od roku 1963 pí. K.Horáková a pí. J.Bartoňková, od roku 1970 byl kronikářem bývalý ředitel školy p. Václav Zeman, od roku 1974 Ing. J. Novotný.
IV. KNIHA KRONIK
prvním zápisem jsou události z roku 1996 – starosta p. Ing. Z.Malík. Kniha má celkem 341 popsaných stran a končí událostmi v roce 2002.
V. KNIHA KRONIK
je uvedena zápisem z roku 2003 – starosta p. Ing. Z.Malík a v zápisech je pokračováno dodnes.
PAMĚTNÍ KNIHA ŘÍMSKO-KATOLICKÉ FARNOSTI
uváděna i latinským názvem „Liber memorabiliím“ - je nejstarší historickou písemnou památkou v našem městě.První zápis: „Tato vzpomínková kniha je určena pro klecanskou faru, která leží v kouřimském kraji a pražském vikariátu, obsahuje 458 stran a začíná 6.květnem 1836 – František Lampa zástupce vikáře.“ Obsahuje události nejen klecanské farnosti, často se zmiňuje i o událostech samotné obce a doplňuje tak život v obci.. Zápisy pocházejí od jednotlivých farářů, psány většinou v každém roce, v němčině. Nacházíme zde i české zápisy od kaplana V.B.Třebízského. Zápisy končí v roce 1938 zapsané p. farářem Heroldem - pak pokračuje až p. farář P.Kuneš (přichází do Klecan v roce 1969).
KRONIKY ŠKOL
Mezi nejstarší písemné památky města Klecany patří kroniky klecanské školy. Začal ji psát řídící učitel p. Jiří VLK – první zápis napsal již 24.dubna 1874 a v psaní pokračovali další řídící učitelé dodnes. Máme tak jedinečné zápisy o činnosti naši Základní školy po celých 133 roků. Tato kronika je zajímavá především svým obsahem, který nás přivádí nejen do života školy na konci 19.století, ale často jsou zapsány i události obce a doplňují tak kroniku obecní.
Na školní kroniku z roku 1874 navazuje kniha s prvním zápisem školního roku 1918/1919 a končí zápisem školního roku 1938/39, který zapsal p. Karel SRBA. Soubor kronik školy končí knihou, která obsahuje první zápis po otevření pavilonové školy v sídlišti 4.září 1967. První zápis seznamuje s úsilím o postavení tohoto areálu a je zapsán p. řídícím učitelem Aloisem Bielem. V psaní do této knihy se pokračuje dodnes.
Samostatná je kronika Mateřské školy, zapisující každoročně stav dětí a všechny důležité události v životě tohoto kolektivu.
KRONIKY SPOLKŮ
Nejstarší z nich je kronika Sboru dobrovolných hasičů, ve které jsou zapsány události od samotného vzniku – založení Sboru v roce 1900 do dnešních dnů. Zajímavou kronikou je kniha Obce Baráčníků V.B.Třebízského, která byla založena v roce 1937. Ve svých zápisech nás seznamuje podrobně s činností až do roku 1990, kdy činnost baráčníků končí. Důvodem je malý počet členů. Prapor byl darován sesterské organizaci v Hošticích. Posledním pantatínkem byl p. Václav Kotrč.
Svým obsahem, především zajímavými zápisy a rozsáhlou dokumentací se představují kroniky našeho divadelnictví a to kronika TJ Sokol a dvě knihy „Ochotnického divadla Obce Baráčníků“. Množství fotografií dokumentují rozsáhlou činnost našich babiček a dědů v kulturním dění obce včetně doby okupace 1939 – 45. Tyto knihy potvrzují vysokou úroveň kulturního života v obci, ale i nebývalou aktivitu a obětavost členů – herců i vedoucích režisérů.
Mezi nejvzácnější památky patří i soubor vzácných fotografií Klecan p. R.Melíška, Právě jemu se podařilo s velkou obětavostí shromáždit fotografie, které dokumentují dávnou historii i růst obce - města Klecany.
Na výstavce kronik přivítáme i další knihy nebo písemné památky, které dokumentují historii města Klecany a budou nám na tuto výstavu zapůjčeny.
Požadavky občanů na zlepšení města
Koncem července se na MěÚ konala schůzka občanů s představiteli města zaměřená na využití dotací ze státních, evropských a soukromých fondů. K jejich získání je třeba vypracovat strategický plán rozvoje města. Jedná se o poměrně rozsáhlý dokument, který zahrnuje charakteristiku a analýzu území, jeho technické, sociální i kulturní infrastruktury, oblasti trhu práce a životního prostředí, rekreace i cestovního ruchu. Zastupitelé Klecan plánují uskutečnit výběrové řízení na zpracovatele plánu. Podklady budou obsahovat návrhy na zlepšení, rekonstrukci či novou výstavbu, které od občanů vzešly.
Kulturní dům. Bylo probráno několik variant možného umístění nového kulturního domu. O jeho nutnosti pro další fungování města není pochyb. Pro jeho vybudování byla navržena např. kasárna, restaurace Srdíčko, místo po bývalé sokolovně na náměstí nebo bývalý ovčín, kde jsou dnes sklady MěÚ.
Kasárna. Občané navrhují buď nechat kasárna uzavřená, pronajímat je, a z utržených peněz financovat aktivity v jiných částech města, nebo naopak areál kasáren zhodnotit. Je možná i kombinace, nechat v kasárnách komerční zónu a zbytek využívat pro město.
Revitalizace centra města. Občané požadují kompletní rekonstrukci náměstí a prostoru u bývalé požární nádrže, revitalizaci parků a opravy dalších prostor ve městě, např. Císařských schodů.
Škola. Cílem je rekonstrukce pavilonů školy, vybavení učeben, lepší využití venkovních ploch v areálu školy a školky, úpravy dílen, tělocvičny, nástaveb.
Sportoviště. Potřeba vybudování víceúčelových hřišť v objektu kasáren, vedle stávajícího fotbalového hřiště a v Klecánkách. U přívozu se bude situace řešit komplexně, městu však patří jen část pozemků, zbytek patří povodí.
Komunikace. V plánu je vybudování kruhového objezdu na křižovatce u hřbitova, je třeba sjednotit podobu chodníků. Dále občané požadují především komplexní rekonstrukci silnice do Klecánek i s rekonstrukcí koryta potoka.
Sítě. Zlepšit stav kanalizační sítě v celém městě. Dořešit dešťovou kanalizaci, vytvořit plán retenčních nádrží a dobudovat veřejné osvětlení společně s novým rozhlasem.
Čistička odpadních vod. Navýšení kapacity formou přestavby nebo stavbou nové.
Odpadové hospodářství. Stávající sběrný dvůr je nevhodný v sousedství hřbitova, založení kompostárny organického odpadu ze zahrádek a veřejné zeleně, rozšířit počet kontejnerových stání.
Dětská hřiště. Vybudování nových dětských hřišť (v Pionýrské ulici, Na Hradišti, v místech mezi náměstím a požární nádrží, v prostorách budoucích zástaveb).
Veřejná zeleň. Kompletní výměna stromů – revitalizace stromořadí, kaštany, topoly. Městská policie. Jsou návrhy použít strážní službu v kasárnách, ale ta je zatím vázána smlouvami s firmami, které v kasárnách sídlí. Roční náklady na provoz policie by byly cca tři miliony korun
Dům s pečovatelskou službou. Zatím se neplánuje vybudování nového DPS, stávající dům byl částečně rekonstruován,
Hřbitov. Úprava kaple na hřbitově, oprava hrobky rodin, které již v Klecanech nežijí, oprava zdi kolem hřbitova.
aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaA.V., D.K.
Podrobné údaje najdete na www.klecany.cz.
Česká společnost v době vlády Jagellonců
S letošním rokem se v životě našeho města pojí významná událost, připomínáme si 500 let od chvíle, kdy český král Vladislav II. Jagellonský (..a zároveň Vladislav II. coby král uherský...) povýšil Klecany na město. Ze vzdálené minulosti k nám promlouvají určitá fakta, která pro někoho mohou znamenat pouze několik bezbarvých skutečností, pro někoho mohou však představovat významné události hodné minimálně připomenutí. Přiznám se, že bych byl velice rád, abych mohl promlouvat k oběma typům čtenářů, i když samozřejmě nezakrývám své sympatie spíše pro tu druhou kategorii. Koneckonců doba vlády dynastie Jagellonců (1471 – 1526) byla také dobou „dvojího lidu“, přestože v naprosto odlišných souvislostech a reáliích. Můžeme to ale považovat za symbolické alespoň pro tuto chvíli.
Doba vlády této dynastie českých zemích je dobou mnoha proměn tehdejší společnosti, kdy pomalu odchází středověký svět nadpozemských rozměrů charakterizovaný vznosnou majestátní gotikou nejen církevních staveb a velice pomalu nastupuje novověká společnost charakterizovaná renesačním světem, který se obrací k člověku světa pozemského s jeho radostmi a strastmi. Jakoby samotný Vladislavský sál, jedna z nejvýznamnějších památek tohoto období, byl přímo projevem tohoto bizarního prolínání, kdy se majestátní gotické klenby snoubí s již renesančními okny a velkou pozemskou světlostí tohoto prostoru, který byl navíc určen již zcela světským záměrům.
Myslím si, že tato doba českých dějin byla poměrně značně opomíjena, ve srovnání s např. dobou Přemyslovců a Lucemburků (a to nechávám zcela stranou Husitskou epochu), a ani příliš nevešla do obecného povědomí. Přitom tatoléta představují nejen období dramatických politických a náboženských zápasů, nečekaných zvratů, ale zároveň i velice barvitou kulturní epochu, kdy jsme se znovu přiblížili kvalitnímu umění doby Lucemburků. Jistě by tato doba i dnes poskytla silnou inspiraci nejen historickému románu se svým propletencem mocenských zápasů, ale současně i bizarních lidských osudů. Pojďme alespoň lehce přes velký odstup mnoha staletí nahlédnout do tehdejších časů, jako bychom ani nechtěli rušit účastníky nám velice vzdálených dob, podobně, jako sledujeme herce na jevišti.
Počátek vlády Vladislava II. (1471 - 1516) v českých zemích nebyl zrovna nejharmoničtějším časem. Když toho roku zemřel Jiří z Poděbrad, král snažící se o smír mezi katolíky a kališníky, jehož pozice v čele českých zemí nebyla zrovna jednoduchá z důvodu jeho kališnického vyznání, čeští stavové, jak kališníci, tak část katolíků, zvolili za českého krále patnáctiletého syna polského krále Kazimíra IV. Vladislava. Volba byla v souladu s předchozím Jiřího přáním, aby na český trůn dosedl člen polsko – litevské dynastie Jagellonců. Navíc tomuto polskému princi kolovala v žilách i krev Přemyslovců a Lucemburků (Jeho matka, sestra Ladislava Pohrobka, byla vnučkou císaře Zikmunda, známé kontroverzní postavy českých dějin, kterou je ovšem nutno posuzovat ve více souvislostech, než se skrývá za tradičním úslovím „liška ryšavá“, jasně tak vyjadřujícím silně negativní hodnocení.). Postavení nového krále bylo silně komplikované, protože titulem českého krále se honosil rovněž uherský panovník Matyáš Korvín, schválený již před tím papežem coby vzdorokrál proti „kacířskému“ Poděbradovi. Byl navíc uznáván v tzv. vedlejších zemích české koruny a částí katolické šlechty z Čech. Situaci komplikovala i skutečnost, že Vladislav se příliš nevyznal v českém prostředí, které bylo politicky a nábožensky velmi složité, navíc bylo patrné, že ani není příliš silnou osobností s jasnou koncepcí vlády. Na druhé straně realita tehdejších Čech ani příliš jasnou pozici pro silnou koncepci vlády zrovna nenabízela.
aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa-ph- ...pokračování příště.
Pro pokračování klikněte zde
