Klecanský zpravodaj 6/2007
Ročník XXVI, Červen 2007 / Číslo 6.
Zpravodaj 6/2007 ve formátu pdf 6-07.pdf
Na počátku stvořil bůh člověka a spatřiv jeho slabost, dal mu psa.
Stručný přehled vývoje školství v Čechách
Při zakládání farních kostelů se zakládaly také školy. Jen tam, kde byla fara, byla škola, jejímž pánem byl správce kostela. Cílem školní výuky byly začátky vzdělanosti, hlavně modlitby, utvrzování ve víře křesťanské. Nejprve vzdělávání sloužilo kněžskému dorostu, pak přibylo i vzdělávání pro světské zaměstnání, např. kancelářství nebo písařství atd.
V Klecanech existovala škola už v první polovině 14. století při faře. Další zpráva pochází z 16. a počátku 17. století před třicetiletou válkou. Umístění tehdejších škol není známo. Všeobecně mělo školství v Čechách té doby výbornou úroveň. Tento vývoj přerušila třicetiletá válka. Ve zprávě z r. 1677 se mluví o Klecanech, které se chystají stavět školu a zatím vyučují jinde.
V Klecanech fungovala škola již za Karla VI., otce Marie Terezie, která ho vystřídala ve vládě roku 1740. Ale až po mnoha letech, r. 1849, byl v ní pořízen nový nábytek.
V r. 1771 Marie Terezie zjišťuje stav vzdělání v zemi. Ze zachovalého záznamu o škole klecanské se dovídáme, že se zjišťovalo jméno učitele, jeho rodinný stav, vzdělání, příjmy, počet žáků různého stáří, návštěvnost školy podle ročních období, jak daleko mají děti do školy, jaká je náplň vyučování.
Výsledky zkoumání byly velmi špatné. Proto se organizace vzdělávání ujal stát. Dne 6. prosince 1774 byl vydán „Všeobecný řád školní“. Stanoví povinnou školní docházku na 6 až 7 let.
Z přehledu z r. 1848 vyplývá, že se v Klecanech učilo v budově vlastní i v najatých místnostech. Škola měla kromě učitele také pomocníka. Byly to jednoduché a prosté začátky, s nimiž se současné školství nedá srovnávat ani vzdáleně, ale staly se základem vzdělanosti v zemi.
aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaJiřina Koktanová
aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa klecanská učitelka v.v.
Rozhovor s Bohumilem Trnkou
Zaráží mě chování některých lidí v lese...říká v dnešním rozhovoru pan Bohumil Trnka, člen lesní
a myslivecké stráže v Klecanech. Setkali jsem se, abychom se spolu s našimi čtenáři zamysleli nad současnou situací.
Lidé často navštěvují klecanský háj. Máte nějaké výhrady k jejich chování?
Týká se to jen některých. Například řidičů, kteří jezdí do lesa bez povolení. Protože vjezd do lesa motorovým vozidlem je obecně zakázaný zákonem 289/1995 Sb. Značka zákazu vjezdu do lesa být nemusí, výjimky určuje zákon. Ale někteří řidiči to nerespektují.
A co odvážení dřeva z lesa?
Dřevo z lesa může dostat každý jen na povolení, ve kterém je uvedeno, o jaký druh se jedná. Není možné, aby zpracovatel svévolně posuzoval u stojících a neoznačených stromů, co je souš. Jsou lidé, kteří povolení mají, ale uříznou jiný strom, než byl určen. Stojící stromy značí revírník. Vývraty, zlomy a stromy, co leží, se neznačí. A zpracovatel zodpovídá za dodržení povolení, které musí mít vždy u sebe pro možnou kontrolu.
Číhá dnes v lese na lidi nějaké nebezpečí ?
Bohužel ano. Chtěl bych upozornit všechny občany, že se v lese vyskytly bodce, které instaloval neznámý pachatel. Jsou položeny na cestě u studánky, schované u okraje cesty. Je to nebezpečné pro chodce, rodiče, kteří vozí děti na kolech, nepříjemné pro matky s kočárky s nafukovacími kolečky. Již došlo k protržení několika pneumatik u aut legálně odvážejících dřevo. Bodce nejsou vidět a já se samozřejmě snažím všechny vysbírat. Cestu jsme již několikrát prohlédli. Dokonce obec podala trestní oznámení na neznámého pachatele.
Komu patří pozemek, který popisujete?
Pozemek patří Lesům Mělník. Pachatelé si zřejmě neuvědomili, že může přitom dojít k daleko větším škodám, než jsou propíchnuté pneumatiky u auta. Například, když se bude les čistit. Těžká technika se musí dostat na těžko přístupná místa, kde jsou vylomené smrky po letošní vichřici, aby se zabránilo šíření kůrovce. Lze si představit možné škody na pneumatikách dané mechanizace. Zde už by se jednalo o trestný čin.
Jak je to s pobíháním psů?
Volný pohyb psů v lese je zakázán. Jejich majitelé to často nedodržují a nechávají psy běhat bez vodítka. Psi potom plaší zvěř, mohou někoho napadnout. Je to honitba a tam je dle mysliveckého zákona 449/2001 Sb. volné pobíhání zakázáno. Psy je možné volně pustit jen na vlastním pozemku nebo na cvičáku. Bylo by dobré, kdyby byl Klecanech opět obnoven.
aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa Připravila Dagmar Kapustová
Vozy AERO
V tomto měsíci se opět sejdeme na náměstí V.B. Třebízského v Klecanech, s dědečky automobily, ale i se stařičkými motocykly, jízdními koly a dětskými kočárky.Tito všichni přijedou do našeho města, aby se zde zúčastnili již XI. Klecanské veteran rallye. Každoročně se k nám sjíždí příznivci tohoto sportu ze všech koutů naší republiky, aby nám představili své miláčky v celé své kráse. Bezesporu, jednou z nejzajímavějších značek vozů, které k nám jezdí, jsou automobily Aero. Mezi motoristy nazývanými aerovky nebo také érovky.
Pod touto značkou se od roku 1919 vyráběla letadla. V době menšího odbytu letadel hledala letecká továrna další výrobní program. Začaly se vyrábět motocyklové přívěsné vozíky, zakázkové automobilové karoserie, ale i dětské kočárky. Po prvním, ne příliš úspěšném malém lidovém vozu ENKA, vyjel 7. května 1929 ze závodu první prototyp AERO 500. Tento lehký automobil měl celokovovou samonosnou karoserii a poháněl ho jednoválcový motor. Brzdy byly jen na zadní kola. Motor se spouštěl buď ručně nebo elektrickým spouštěčem, který při doteku rohatky o setrvačník vyluzoval typické zacinkání. Odtud pochází lidový název „Cililink“. Do karoserie s různými úpravami se montovaly různě výkonné motory, a tak vznikly tipy 662 a 1000. V roce 1934 přišla továrna s novým tipem vozů. S novou karoserií pod názvem AERO 30 byly vyráběny zavřené limuzíny, polokabriolety a otevřené dvou a čtyřsedadlové vozy, s dvouválcovými dvoutaktními litrovými motory. Od roku 1936 byla výroba rozšířena o vůz AERO 50, pod jehož kapotou nalezneme velice výkonný dvoulitrový motor.
Dnešní majitelé vozů značky AERO se scházejí v Aero Car Clubu. Tento klub vznikl původně v roce 1930, ale zanikl po okupaci v roce 1939. Současný Aero Car Club Praha navázal v roce 1965 na činnost původního klubu a má obrovskou zásluhu na vysokém počtu dochovaných vozů Aero.
Vzhledem k tomu, že i my s Dušanem Šebkem, se kterým jsme stáli u zrodu Klecanské veteran rallye, jsme majiteli několika vozů této značky a obě naše rodiny mají k aerovkám blízký vztah, přišel Dušan s myšlenkou, vyhodnocovat na naší soutěži historických vozidel „Nelépe umístěný vůz Aero“. Proto již několik let se aerovky v Klecanech ohodnocují touto zvláštní cenou, i když majitelé těchto vozů se každoročně umísťují na stupních vítězů nejen v Klecanech, ale na všech soutěžích historických vozidel v celé republice. Dokonce se již třikrát Aerovka (Aero 30) stala absolutním vítězem Klecanské veteran rallye.
V závěru tohoto článku mi dovolte, abych Vás všechny touto cestou, pozval na XI. ročník „KLECANSKÉ VETERAN RALLYE“, která se koná dne 9. června 2007 od 9 hodin na nám. V.B. Třebízského v Klecanech, kde je pro Vás připraven celodenní program.
aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa Ladislav Němeček
Kočárková avenue v Klecanech
Kdo se dobře dívá po Klecanech, určitě ho napadne, že s novými domy zde přibudou nové rodiny a pochopitelně bude více dětí. A právě pro děti je toho uděláno velmi málo. Je pravdou, že je mnoho obcí, kde jsou na tom ještě hůře, ale s takovým konstatováním se nelze spokojit.
Sportovní vyžití je nulové, na zpustlém hřiští jsem nikdy žádnou mládež neviděla. Něco jako plavecký stadion se zdá být utopií. Zato stále větší část území města zabírají obludné, neosobní haly – pro ty je místa a investic vždy dost.
Už delší dobu přemýšlím, jak to provést, aby bylo zjevné, že děti i jejich matky nejsou nějakým trpěným zlem, které jen obtěžuje řidiče a zapálené stavitele šedivých hal. Podle mne jsou naopak jeho budoucností, tedy tím hlavním, proč město existuje. Nebo si myslíte, že hlavním měřítkem kvality života a jeho perspektivy je kubatura betonu a armovacího železa?
Pro děti je třeba mít dost hřišť a sportovišť. A to zejména pro ty nejmenší, které se bez svých rodičů ještě nikam samy pustit nemohou. V jejich útlém věku se formuje názor na to, jak má vypadat svět, jestli jako zařízení staveniště a nebezpečná křižovatka, nebo radostné místo k životu.
V Klecanech je jedno nepříliš nápadité hřiště na sídlišti, o jiném hřišti nevím. Podle mne je třeba vybudovat hřiště pro nejmenší ještě alespoň tři. Ale jak se tam matky, otcové nebo babičky s dětmi dostanou? Než by překonávali všechny obvyklé překážky, prach, silnice, auta, raději to vzdají. Takže mne napadlo, ta tři budoucí hřiště (možná nejen hřiště) propojit pěší zónou, ovšem skutečnou pěší zónou, tedy nejen bez aut, ale i bez cyklistů a prknařů. Matky s kočáry by mohly procházet mezi květinovými záhony na ta svá hřiště, třeba je i střídat, po skutečné kočárkové avenui. Myslíte, že je to příliš velká utopie? Asi ano, ale já ji navrhnu do toho našeho neslavného územního plánu, který tak pilně asi patnáct let vytváříme. Kočárkům zdar a miminům zvlášť !
aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa Jarmila Bratková
aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaMetropolitní region, sdružení ochránců přírody
Ze zasedání Rady města
9. května - Rada města:
1. prověřila plnění úkolů z minulé Rady a organizační opatření k zabezpečení usnesení ZMě návrh předložil starosta města
2. č.j. 752/07 a 753/07 projednala žádost Somálské rodiny o poskytnutí smlouvy na byt nebo domek z majetku města. V současné době není možné této žádosti vyhovět.
3. č.j. 741/07 vzala na vědomí zrušení povolení k odběru podzemních vod podle § 12 vodního zákona, zrušení ochranných pásem vodních zdrojů podle § 30 vodního zákona a zrušení ochranných pásem vodních zdrojů podle § 30 vodního zákona, která byla povolena rozhodnutím OVLHZ ONV Praha - východ dne 8. 7.1986 pod č.j.Vod.1007/86
4. č.j. 735/07 souhlasí s rozšířením stávající základové stanice GSM - ID 11320 Praha - Klecany od firmy REAL invest C.L., Praha 8
5. č.j. 794/07 projednala žádost manželů Šebkových o odprodej části pozemku. Na základě rozhodnutí ZMě ze dne 19.4.2007 "... pozemky neprodávat minimálně do doby schválení územního plánu"
6. č.j. 798/07 rozhodla na základě žádosti spoluvlastníků domu na sídlišti č. 370 vydat povolení k pokácení borovice na jejich pozemku
7. č.j. 680/07 zamítá žádost Matouše Koláře o pronájem pozemku třetí osobě v ulici Povltavská 74 v Klecánkách
8. souhlasí s příspěvkem na DEN DOPRAVNÍ BEZPEČNOSTI ve výši 7.000,- Kč pořádaný ZŠ a MŠ Klecany ve spolupráci s dopravní policií a Školou první pomoci dne 24. 5. 2007
9. byla seznámena se záměrem Středočeských vodáren s výstavbou vodojemu Klecany II.
10. odsouhlasila jednorázový příspěvek 32.500,- Kč na výměnu zařízení školní kuchyně, které nevyhovuje hygienickým předpisům
11. Příští Rada města byla stanovena na pondělí 21. května 2007 v 18,00 hodin.
21. května - Rada města...
1. prověřila plnění úkolů z minulé Rady
2. byla seznámena se zápisem z letopisecké komise ze dne 14.5.2007
3. souhlasí s příspěvkem pro TJ Sokol na dětský den pořádaný 3.6.2007 částkou 10.000,- Kč
4. č.j. 835/07 projednala žádost pí. Poživilové a pověřila místostarostu předložením dokumentů k dalšímu jednání
5. č.j. 717/07 zamítla žádost pí. Slavíkové o pronájem parkovacího místa v ulici Dlouhá. Povolení by bylo v rozporu se zákonem 361/2000 Sb., § 25, odst. 3
6. č.j.806/07 vzala na vědomí jednání starosty s vedením České pošty ohledně změny otevírací doby od l. 6. 2007 pošty v Klecanech
7. schválila termín zasedání ZMě na 21.6.2007
8. příští Rada města byla stanovena na pondělí 11. června 2007 v 18,00 hodin.
NA DVOU KOLECH - ČÁST I.
Prázdniny se blíží a častěji než kdy jindy budou mnozí z nás vyrážet na výlety na kolech. Členové mojí rodiny patří k těm, kteří výlety na kolech podnikají velice rádi. Čím jsou moje děti starší a mají k dispozici technicky vyspělejší vozový park, tím delší a krkolomnější trasy vymýšlejí. Velmi často se nevyhneme jízdě po silnicích. Rozhodla jsem se proto, oprášit svoje znalosti pravidel silničního provozu z pohledu cyklisty. Chtěla bych i vám ve dvou dílech připomenout pravidla jízdy na jízdním kole, které upravuje Zákon o provozu na pozemních komunikacích a k němu příslušné vyhlášky.
Důležitou informací pro všechny cyklisty je povinná výbava jejíž úplné znění najdete v Příl. č. 13, (vyhl.č.341/2002 Sb.). Některé policejní kontrolní akce se zaměřují právě na cyklisty a můžeme si vysloužit pokutu až do výše Kč 2000,-- .
Jízdní kola musí být vybavena:
a) dvěma na sobě nezávislými účinnými brzdami s odstupňovatelným ovládáním brzdného účinku; jízdní kola pro děti předškolního věku vybavená volnoběžným nábojem s protišlapací brzdou nemusí být vybavena přední brzdou,
b) volné konce trubky řídítek musí být spolehlivě zaslepeny (zátkami, rukojeťmi apod.),
c) zakončení ovládacích páček brzd a volné konce řídítek musí mít hrany obaleny materiálem pohlcujícím energii,
d) matice nábojů kol, pokud nejsou křídlové, rychloupínací nebo v kombinaci s krytkou konce náboje, musí být uzavřené,
e) zadní odrazkou červené barvy, tato odrazka může být kombinována se zadní červenou svítilnou
f) přední odrazkou bílé barvy,
g) odrazkami oranžové barvy na obou stranách šlapátek (pedálů) na paprscích předního nebo zadního kola nebo obou kol nejméně jednou boční odrazkou oranžové barvy na každé straně kola;
Odrazky mohou být nahrazeny odrazovými materiály obdobných vlastností a mohou být umístěny i na oděvu či obuvi.
Pro jízdu za snížené viditelnosti musí být kolo vybaveno zařízeními pro světelnou signalizaci a osvětlením:
a) světlometem svítícím dopředu bílým světlem; je-li vozovka dostatečně a souvisle osvětlena, může být světlomet nahrazen svítilnou bílé barvy s přerušovaným světlem,
b) zadní svítilnou červené barvy, podmínky pro umístění této svítilny jsou shodné s podmínkami pro umístění a upevnění zadní odrazky ; zadní červená svítilna může být kombinována se zadní odrazkou červené barvy); zadní červená svítilna může být nahrazena svítilnou s přerušovaným světlem červené barvy,
c) zdrojem elektrického proudu, jde-li o zdroj se zásobou energie, musí svou kapacitou zajistit svítivost světel po dobu nejméně 1,5 hodiny bez přerušení.
Je-li jízdní kolo vybaveno pomocným sedadlem pro dopravu dítěte, musí být toto sedadlo pevně připevněno a opatřeno pevnými podpěrami pro nohy dítěte. Sedadlo a podpěry musí být provedeny a umístěny tak, aby nemohlo dojít ke zranění dítěte při jízdě ani k ohrožení bezpečnosti jízdy. Je-li jízdní kolo vybaveno nosičem zavazadel, musí být tento nosič řádně a spolehlivě připevněn a nesmí ovlivňovat bezpečnost jízdy.
Pneumatiky a ráfky nesmí vykazovat trhliny, praskliny a jiné zjevné deformace, které by zjevně narušovaly bezpečnost jízdy. Díky nadšencům cyklosportu vznikla v celé České republice široká síť cyklostezek, která se každým rokem rozrůstá. K tomuto účelu bylo samozřejmě vydáno i mnoho publikací a cykloturistických map.
Pokud se na kolech pohybujete v okolí Klecan, určitě vám není neznámá značená cyklistická stezka č.2, jejíž začátek je v Praze na Výtoni a vede přes Malou Stranu, Letnou, Stromovku, Klecany, Husinec a pokračuje až do Děčína a Německa. Za Řeží se však stezka okolo Vltavy mění na úzkou pěšinu vedoucí přímo nad vodou a určitě není vhodná pro malé děti.
V bližším okolí Klecan stojí za zmínku ještě cyklotrasy s č. 77 a 78, které vedou z Dejvic na Okoř a zpět a jejich délka je cca 30 km, vždy jedním směrem.§58 (1) Cyklista mladší 18 let je povinen za jízdy použít ochrannou přílbu schváleného typu podle zvláštního právního předpisu a mít ji nasazenou a řádně připevněnou na hlavě.
§58 (2) Dítě mladší 10 let smí na silnici, místní komunikaci a veřejně přístupné účelové komunikaci jet na jízdním kole jen pod dohledem osoby starší 15 let; to neplatí pro jízdu na chodníku, cyklistické stezce a v obytné a pěší zóně.
V souvislosti s výše uvedenými § bych chtěla upozornit rodiče, že po hlavní silnici v Klecanech se pohybují malé děti bez dozoru dospělých a pletou si hlavní silnici s hřištěm. Vzhledem k silnému provozu a k neštěstím, které se na křižovatkách v Klecanech staly, je to záležitost vážná a dovoluji si apelovat na rodiče, aby své děti v tomto ohledu poučily o rizicích, kterým se mohou vystavovat.
Přeji Vám Všem krásné dovolené a dětem báječné prázdniny a buďte na sebe opatrní!
aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa D.H.
Klecanskému kostelu je letos nejméně 640 let
Za nejstarší zmínku o klecanském kostele Nanebevzetí Panny Marie se považuje rok 1367, kdy zde byl plebánem, tzn. farářem, jistý Mikuláš. Tato poznámka v Pamětní knize (Liber memorabilium) klecanské farnosti není v rozporu s první zprávou o Klecanech samotných, která je z roku 1316 a týká se stížnosti Domaslava ze Drast na Mladoně z Klecan, který mu dlužil za „plat z dědiny Drasty“ deset hřiven stříbra.
Kostel zde stával dá se říci od nepaměti, jak tomu nasvědčují mohutné základy pod jeho východní částí, pod presbytářem, odkryté při zemních pracích v roce 1999, nutných pro odvodnění kostela. Možná zde stávala pohanská svatyně, jak se zmiňuje nějaký kronikář. V té souvislosti je zajímavý tvar kopce, na němž kostel stojí. Je jakoby dotvořen lidskýma rukama.
Za císaře Karla IV. a arcibiskupa Arnošta z Pardubic existovala pevná církevní organizace a tím známe jméno plebána Mikuláše. Zaznamenána jsou i jména některých pozdějších utrakvistických kněží působících zde v 15. století, za husitských bouří. Byli to kněží, kteří podávali lidem nejen chléb, ale i víno (křesťané říkají Tělo a Krev Páně). Poslední jméno utrakvistického kněze je uvedeno ještě k roku 1616. Na podzim 1620 po bitvě na Bílé hoře přichází předlouhá válka: Počáteční konflikt mezi katolíky a protestanty přerostl v třicetileté ničení všech hodnot .
Z doby před vypuknutím této války máme v kostelní předsíni a také na obou vnějších zdích náhrobníky. Na levé straně předsíně je kolem dokola dětského náhrobníku s postavou klečící dívenky nápis: „V pátek po neděli Laetare L. P. 1609 zemřela jest Alžběta, dcerka urozeného a statečného pana Václava Benedy z Nečtin a na Přemyšlení“.
Zdejší farnost byla obnovena až koncem 17. století. Z té doby pochází mramorová křtitelnice s nápisem vytesaným při hořejším okraji, který říká, že ji věnovali Václav a Marie ze vsi Přemyšlení 10. prosince 1674 („WA.MAR.ZE WSI PREMISLENE 10 DECEMBRIS 1674“). Tato křtitelnice měla na víku dřevěnou plastiku Ježíše Krista a Jana Křtitele.
A tady začíná výčet předmětů, které byly z kostela zcizeny: Tuto plastiku ukradli po roce 1990 zloději.
Známé úpravy kostela
Barokní
V době vlády Marie Terezie v letech 1748 až 1749 byl kostel přestavěn v jednoduchém barokním slohu. Z té doby pocházejí oba rokokové postranní oltáře, sv. Jana Nepomuckého a sv. Aloise. Zdobilo je osm hlaviček andílků, které zloději ukradli v osmdesátých letech min. století. Bývala zde barokní kazatelna zdobená kolem dokola zlacenými reliéfy znázorňujícími hlásání víry a soškami znázorňujícími čtyři díly světa (Evropa měla věž, Asie sloní hlavu, Afrika lví hlavu, Ameriku zpodobňovala Indiánka) a na stříšce kazatelny stála socha anděla s polnicí.
Po krádežích v sedmdesátých letech min. stol. zůstal z výzdoby kazatelny pouze anděl, který je dnes v depozitáři. Ostatní zdobné plastiky zmizely neznámo kde. V téže době byla ukradena i barokní soška sv. Mikuláše pocházející z místní kaple zrušené za Josefa II. Ta stávala nad postranním vchodem v lodi kostela. Z barokního hlavního oltáře zbyly dvě dřevěné pozlacené sochy, sv. Františka Xaverského a sv. Jana Nepomuckého, umístěné později jednak na oltáři z roku 1892, jednak – po úpravě kostela v roce 1973 - ve výklenku presbytáře (kněžiště). Obě ukradeny v roce 1993. Z roku 1728 pochází zvon pořízený hrabětem Františkem Gallasem, bohužel poškozený.
Novorenesanční
V roce 1892 za faráře Josefa Mejsnara došlo k důkladné přestavbě a celkové úpravě dosud barokní stavby na kostel ve slohu tzv. české renesance, a to podle návrhu architekta Jana Vejrycha. Barokní vybavení kostela, zejména hlavní oltář, byl nahrazen v tehdejší době moderním novorenesančním.Kostelní zdivo o metr zvýšeno, místo bývalých pěti oken zřízeno oken osm, malá předsíňka byla odstraněna a nahrazena předsíní větší. Byla také zvýšena oratoř přiléhající k presbytáři. Strop vymaloval akad. malíř Vojtěch Bartoněk a chrámové průčelí opatřil ozdobami a sgrafitovými obrazy malíři Matěj Paleček a Karel Raška. Úctyhodný výkon trval stavebníkům tři a půl měsíce, od klecanské pouti (15. 8.) do první neděle adventní téhož roku.
Během let kostel vně i uvnitř chátral, jednak pro malý zájem v důsledku totalitních režimů od čtyřicátých do osmdesátých let min. století, jednak v důsledku terénních úprav v okolí. Zvlášť mu ublížilo neustálé navyšování terénu nad ním, tj. silnice mezi ním a dvorem, resp. zámkem. Při větších deštích byl ze západní strany zaplavován až do poloviny plochy.
Úpravy a opravy v sedmdesátých až devadesátých letech
Podle fotografií, které budou jistě vystaveny při příležitosti oslavy pětistého výročí povýšení Klecan na město, si připomeneme, v jak žalostném stavu byl kostel roku 1971. Za státní příspěvek 250 tisíc korun a za vydatného přispění peněz od Čs. pojišťovny se podařilo opravit plášť budovy včetně ornamentálního sgrafitového pásu kolem kostela. Generální opravu prováděli Klecanští. Vedl je pan stavitel Čeněk Žoha, zedníky byli pánové Smolík a Kříž s přidavačem Ludvíkem Stříbrným a parta stavebníků z Prahy, zámečnické práce dělali Antonín a Jiří Černých, výkop pro elektrický kabel byl dílem pana Košťála, sklenářské práce udělal Antonín Gruncl. Podařilo se opravit i interiér kostela. Vnitřní vybavení utrpělo dlouholetým vlhkem: Například rokokové oltáře byly tak rozpadlé, že je zachránilo jen důkladné vyztužení novým dřevem, které udělal Jaroslav Kunetka z Kobylis. Elektřinu do kostelní budovy zavedl Jindřich Hejkrlík. Interiér byl upraven za spolupráce architektů prof. Jana Sokola a Jana Soukupa, a to podle nových liturgických předpisů.
Novým oltářem se později stal jedenapůltunový blok starohorní břidlice, dar ředitelství klecanského lomu, připomínka dlouholeté práce klecanských obyvatel v lomu a připomínka historie naší krajiny.
V roce 1991 došlo ke generální opravě kostelní věže a v roce 1999 se podařilo společnou sbírkou farnosti a občanů pořídit do věže nový, zatím jediný fungující zvon Václav.
Měli bychom se ještě zmínit o klecanských farářích, administrátorech a kaplanech. Nejznámějším kaplanem byl Václav Beneš Třebízský (zde 1876 – 1884), jako spisovatel uctívaný po Čechách i na Moravě. Nejznámějším farářem, na nějž se pro jeho laskavost a sociální cítění vzpomíná, byl František Herold ( zde 1917 – 196l).
aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa Zdena Lomová
Co se šustlo v naší škole?
V květnu pořádala naše Základní a Mateřská škola historicky první pochod okolní krajinou nazvaný Za sovičkou. Jaký byl program, trasy a účast na této akci se dočtete v jednom z následujících příspěvků. Třídy z prvního i druhého stupně opět podnikly návštěvu programů pořádaných ekologickými hnutími Tereza a Toulcův dvůr. Za měsíc duben jsme nasbírali celkem 5973 kg papíru, 254 kg víček a 43 kg tetrapakových obalů. Poslední svoz v tomto školním roce bude začátkem měsíce června. O přistavění kontejneru budeme informovat na našich webových stránkách http://zsms.klecany.cz.
Jak jsme se vydali za sovičkou
V sobotu 12. května uspořádala naše škola pro děti, jejich rodiče a všechny přátele turistický pochod „Za sovičkou“, kterou má naše škola první rok ve svém znaku. Počasí napínalo všechny pořadatele i účastníky do poslední chvíle. Drobné přeháňky však otužilé turisty neodradily. Zájemci přišli na místo startu do školy v Klecanech, na start ke škole v Řeži, ke škole ve Zdibech, do Větrušic, do Klecánek i na start ve vzdálenějších Máslovicích. Každý si mohl vybrat trasu podle svých sil. Zatímco dospělí pečlivě studovali podrobnou mapku, děti již plnily první zadané hádanky do křížovky, kterou postupně doplňovaly s pomocí učitelů i rodičů na dalších stanovištích. Do cíle dorazilo 108 účastníků, z toho 16 předškolních dětí, 47 školáků a 45 dospělých. Každý znavený turista zde obdržel diplom za zdolané kilometry, sladkou perníkovou sovičku na doplnění energie a drobné dárky. Hlavní odměnou však byl zajímavý program pana Kolomazníka ze Společnosti na ochranu dravců a sov - Merlin, který představil dětem i dospělým šest živých sov – výra velkého, kalouse ušatého, sovu pálenou, puštíka obecného, sovici sněžní a výrečka malého – a jejich mláďata (foto na zsms.klecany.cz).
Náš velký dík patří všem, kteří se na přípravě sobotního pochodu podíleli. Perníkové sovičky upekly ochotné paní kuchařky ze školní jídelny, technické záležitosti zajistil pan školník, odznáček se znakem naší školy věnovala firma Fiala&Šebek s.r.o., naučné materiály o sovách věnovala paní Voldřichová ze Sdružení pro ekologickou výchovu Ornita, skvělé občerstvení připravila paní Radka Dvořáková s rodinou. Na přípravách a průběhu se podílel celý pedagogický sbor naší školy.
Děkujeme všem, kteří se pochodu „Za sovičkou“ zúčastnili. Příjemně prožité dopoledne bychom rádi příští jaro opět zopakovali a společně se s Vámi sešli při druhém ročníku.
aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa Kateřina Rychlá
Není Tereza jako Tereza
Když se u nás ve škole řekne, že jedeme do Terezy, každému se vybaví ten malý domek v Haštalské ulici. My šesťáci jsme ale byli v Prokopském údolí. Za programem „Záhada záušnice“ jsme se tam vydali s paní učitelkou Pechovou a Staňkovou. Vy víte,co je to záušnice? Že by slovanská předchůdkyně dnešních náušnic? Přihořívá! Než jsme tuto záhadu s paní Marií vyřešili, vykřesali jsme si pravým slovanským křesadlem a pazourkem oheň, zjistili jsme, co praotec Čech pěstoval, choval a jedl a v čem bydlel. Seřadili jsme se do pochodového šiku a chránili ty slabší z nás.
Upředli jsme si vlněnou přízi, utkali čelenku a pak přišly na řadu záušnice. Záušnice jsou totiž staré ozdoby, které si slovanské ženy přišívaly na čelenky za uši, proto záušnice. A kdyby si někdo myslel, že nás záušnice přestaly zajímat, sotva jsme vystoupili z klecanského autobusu, tak to se mýlí. My jsme si totiž pravé slovanské záušnice sami vyrobili ve školních dílnách. Kdo by je chtěl vidět, ať se za námi přijde podívat při příštím Dni otevřených dveří.
aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa Lucie Pechová
Člověk v krajině
Nohou v tenisce po Tichém údolí prošla se třída 8.A ve středu 16. května s paní učitelkou Staňkovou a Dočkalovou. Paní Eva Kopecká z Toulcova dvora si pro nás připravila terénní program o krajině a člověku, který do ní zasahoval a zasahuje dodnes v Roztokách u Prahy. Od školy jsme se vydali pěšky k přívozu v Klecánkách, nechali se převést panem převozníkem na druhý břeh Vltavy a šli čekat na paní Evu na roztocké nádraží. Na tomto místě se žáci rozdělili do skupinek a dostali na vypůjčení krásnou tašku přes rameno s pracovními listy a mapou Tichého údolía okolí, aby věděli, kudy půjdou a co zajímavého uvidí. Program se vztahoval k tématice probírané v osmém ročníku v hodinách zeměpisu o tváři krajiny a stopě, kterou v ní zanechal člověk. Ať už to byl pěkný otisk či ošklivá šlápota. Zdejší krajina s krásnou přírodou a velmi názornou ukázkou geologického vývoje Země posloužila pro dobrou představu a osmáci si mohli ověřit teoretické informace, načerpané ve výuce, na vlastní oči.
Kolem nekolem
Cestou necestou se vydala v pátek 18. května početná skupina mladých kolistů v čele s paní učitelkou Staňkovou a se zadním jištěním - paní učitelkou Dočkalovou na „malý“ cyklistický. Proč jsem dala slovo malý do uvozovek, hned vysvětlím. On se ten výlet účastníkům původně zdál malý, ale v cíli tachometr kolařky Lucky ukazoval 34 našlapaných kilometrů, a to byl opravdu výkon. Trasa začínala u školy, kde se sedmáci sjeli na svých dvoukolých dopravních prostředcích přímo ze svých domovů. Všichni byli předpisově vyzbrojeni přilbami a někteří měli v zásobě dokonce nářadí, kdyby bylo třeba cestou někomu pomoci s opravitelnou závadou. Z Klecan jsme pokračovali směrem na Máslovce, Zlončice, Chvatěruby a dorazili do Kralup nad Vltavou. Tam následovala delší přestávka na posilnění a občerstvení. Zpět jsme se vydali cyklostezkou podél Vltavy až k přívozu v Dolánkách a pak úspěšně zdolali kopec nahoru do Vodochod. Výletu přálo počasí, které bylo slunečné, ale ne příliš teplé. Všichni dojeli do cíle úspěšně a trochu vyčerpaně. Už se těšíme, až si zase někam spolu vyjedeme!
U nás na Zemi
Globální problémy byly na pořadu dne v pondělí 21. května v Toulcově dvoře. Diskutovat o nich přijela devátá třída s paní učitelkou Bláhovou a Dočkalovou. Skupinové práce byly zaměřeny na problémy světa se znečišťováním přírody a ovzduší, nevyléčitelnými nemocemi, hladomorem, zahlcováním planety odpadky a vymíráním a vybíjením některých živočišných druhů. Práce ve velmi pěkné rekonstruované přednáškové místnosti byla oživena také aktivitami venku v prostorách farmy. Největší úspěch sklidila tzv. hra Na ostrovy. Paní lektorka rozložila na louce svázané provázky, které symbolizovaly ostrovy ve světovém oceánu. Podmínkou bylo, aby každý žák měl obě chodidla na území některého z ostrovů. A pak to začalo. V každém kole se museli návštěvníci ostrovů na svých územích prostřídat a v každém kole několik ostrovů ubylo.
Ve chvíli, kdy jich zůstávalo jen několik, a ne každý měl vidinu, že se na nějaký dostane, začal boj o území. Ukázala se tak jedna stránka osobnosti člověka, kdy v boji o přežití zapojil nejprve sílu a pak až rozum. A tak někteří končili na trávě, protože je někdo ze spolužáků z ostrova doslova vyšoupl. Až pak přišel dobrý nápad a hra přivedla deváťáky ke spolupráci a řešení. Při dalších aktivitách si pak mohli také názorně představit, jak jednají lidé v různých situacích, když potřebují přežít, nebo když mají možnost pomoci někomu přežít. Některé překvapilo, kolik lidí na světě nemá přístup k pitné vodě a kolik lidí vlastní televizi. Od začátku programu se žáci dívali na naši planetu shora jako mimozemšťané, kteří posuzují, jestli je vhodné, nebo není tuto modrou kouli osídlit. Zúčastněným pomohl uvědomit si, jak žijí lidé v jiných koutech Země, které neposkytují podmínky k životu jako Evropa, v níž se právě nacházíme.
aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa Alena Dočkalová
Více informací a fotografie k uvedeným akcím najdete na http://zsms.klecany.cz
O soutěži v Nových Hradech
Stejně jako v květnu minulého roku, vypravili jsme se i letos na soutěž Novohradská flétna, kde se naši žáci utkali s dětmi z celé republiky. Tentokráte se nás na tuto dalekou cestu vydalo o poznání více než loni. Reprezentovaly nás děti z Klecan a Líbeznic. Verunka Abíková, Zuzka Adamová, Jáša Blažej, Maruška Hochmanová, Terka Kettnerová, Gábinka Matoušková, Kačka
Příšovská, Nikola Staňková, Adélka Šponerová a Adélka Vrábelová. Za učitele jela p. uč. Lenka Měšťanová, Karel Nový, já – Veronika Vitvarová – a Adelína Růžičková, která doprovázela na klavír většinu našich žáků.
Rozhodli jsme se, že do Hradů vyrazíme vlakem. Přináší to mnoho pěkného. Děti pobíhaly z kupé do kupé, nabízely všem svačiny /Maruška a Terka měly dokonce řízky!/ a různé laskominky, popíjely hektolitry limonád a přitom se nemusely bát, že by kvůli tomu musel vlak zastavit. Také se za jízdy vykláněly z oken, ale to jsme jim my moudří okamžitě zatrhli, protože jsme si chtěli tuto nebezpečnou zábavu užít sami. Také jsme hráli kvarteto, ale to mě moc nebavilo, protože jsem nevyhrála, ačkoliv jsem fixlovala.
Cestou nás ovšem čekala nejedna překážka. Představte si, že před Českými Budějovicemi byla nějaká rozkopaná trať nebo co, proto jsme byli přesazeni do autobusů. Náš autobus byl zároveň naložen i různými balíky, kterým vévodila nebezpečně vyhlížející zapečetěná termoska s nápisem České Budějovice – virologie. Autobus naštěstí ani moc nedrncal, tak termoska zůstala zapečetěná i nadále.
To byste nevěřili, jaké mají v Budějovicích autobusové nádraží. Je vybudováno na střeše nákupního centra, takže než se na něj dostanete, musíte si nutně prohlédnout všechny obchody. Horší ale je, že šipky od vlaku k autobusu, kterými jsme se řídili, vedly podzemním parkovištěm. Kličkovali jsme s bagáží mezi stojícími auty a litovali, že v tomto logicky řešeném městě nemůžeme žít.
V Hradech jsme měli zamluvené bydlení v klášteře servitů. Děti začaly spřádat plány, kdo bude kde spát, přenášely své věci z pokoje do pokoje, vyměňovaly si postele a zkrátka dělaly všechno to, co se po příjezdu dělává.
Po krátké chvíli se Karel rozhodl, že už ho v klášteře nic neudrží a že musí nutně vyrazit ven. Nejprve jsme si ťukali na čelo, protože dlouhá cesta nás všechny vyčerpala, ale pak jeho nápadu někteří z nás přišli na chuť. Pod Karlovým vedením jsme se já, Adelína, Jáša, Gábinka a Verunka vydali na cestu. Ostatní byli k smrti unavení /potřebovali bezpodmínečně dělat bugr na pokojích/, proto jsme se je nesnažili přemlouvat a nechali jim Lenku napospas. Cestou jsme ale zjistili, že trošku prší, což bylo nepříjemné obzvlášť nám učitelkám, neb jsme nevlastnily ani pláštěnku /jako naštěstí všechny tři děti/ ani zálesácký kabát, o jehož izolačních vlastnostech nám Karel nadšeně vyprávěl zrovna ve chvíli, kdy nám nevybaveným promokla svrchní vrstva
oblečení. A protože jsme vlastně ani jinou než svrchní část oblečení neměly, odpojily jsme se a šly obhlédnout hrad, na kterém se měla druhý den soutěž konat.
Děti se vrátily z vycházky nadšené a úplně mokré! Zatímco se převlékaly do suchého, které si horko těžko pozvypůjčovaly od ostatních, vyprávěly nám o krásném Terčině údolí s velkým vodopádem.
Po večeři, která byla výborná, se děti teprve rozehřály. Velice zábavnou shledávaly obzvláště hru, kdy sundaly Terce ponožky a házely je po nás, učitelích. Nechtěli jsme je zbytečně zatěžovat naší přirozenou autoritou, proto jsme se radši tiše sesedli do koutku a čekali, až se ponožková smršť přežene.
Druhý den už šlo do tuhého. Od sedmi hodin ráno se všichni snažili dohnat to, na co měli čtvrt roku čas. Děti cvičily jako o život, my učitelé jsme jim dávali poslední zaručené rady, Adelína začala shánět klavír, na kterém by ještě mohla trošku pocvičit. Ale nic naplat, úderem deváté soutěž vypukla.
Naši žáci hráli opravdu pěkně. V jednotlivých kategoriích bylo velké množství soutěžících, většinou okolo dvaceti. Jediný, kdo se najednou zalekl, byla Verunka. Zčistajasna zbledla a rozhodla se, že hrát nebude. Všichni jsme se ji snažili povzbudit a zbavit trémy, ale nebylo to k ničemu. Verunka nakonec nevystoupila. Snad se otrká do příště, protože se na soutěž opravdu moc pěkně připravila a byla tak jedním z našich favoritů. Ale co naplat, tréma je fakt hrozná věc.
Když naše děti odehrály, přesunuli jsme se do sousední cukrárny. Představte si, že se měla otvírat až druhý den, ale protože se v Hradech najednou objevilo tolik sladkostíchtivých dětí, majitel se rozhodl, že toho musí využít. Což bylo dobře, protože po vynikajícím obědě v klášteře, jsme cítili v žaludcích ještě jakousi malou dutinku, kterou bylo třeba okamžitě zaplnit dortíkem či zmrzlinkou. Na klání některých našich dětí se přijeli podívat také rodiče, takže jsme společně seděli, klábosili a čekali na výsledky.
Vyhlášení vítězů kategorií starších dětí pro nás dopadlo výborně. Obě Adélky a Zuzka získaly čestná uznání, Maruška a Nikola vybojovaly ve svých kategoriích třetí místo a Kačka dokonce místo druhé.
aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa pro pokračování klikněte zde
