Klecansky zpravodaj 12/2007
Ročník XXVI, Prosinec 2007 / Číslo 12.
Zpravodaj 12/2007 ve formátu pdf 12-07.pdf
Publicius Terentius Afer
Předvánoční povídání.
Vánoce jsou křesťanské svátky, které oslavují narození Ježíše Nazaretského.Ty byly oficiálně uznány papežem Liberiusem v roce 354 k datu 25. prosince.
Máme před sebou Advent a čas vánoční. V poslední době je toto období charakteristické předvánočním shonem, sháněním dárků, zabíjením kaprů, bramborovým salátem, vánočním cukrovím a všeobecnou touhou po co největším nasycení při štědrovečerní hostině.
Vánoce, to jsou ale i bohatě ozdobené vánoční stromky, kupa dárků pod nimi, rozzářená očička a dychtivé očekávání našich nejmenších. Vůbec nejstarší dochovaná zmínka o vánočním stromku jako symbolu vánoc je z kroniky města Brém z roku 1570. Na rakouském císařském dvoře se vánoční strom objevil poprvé v roce 1816, v Čechách ho představil ředitel Stavovského divadla Jan Karel Liebich na vánoce v roce 1812. Širšího rozšíření se zvyk strojení a zdobení vánočního stromku dočkal ve 40. letech 19. století, ovšem ty první stromky visely špičkou dolů.
K ozdobám patřily dřevěné loutky, papírové květiny, později malované perníky, vánoční pečivo, sušené ovoce, doma zhotovené ozdoby a řetězy. Na vrchní větvičce stromku býval obrázek Jezulátka. Dnes ho nahrazujeme skleněnou špičkou, nebo hvězdou.
České vánoční ozdoby ze skla začal u nás vyrábět a dodávat na vánoční trh Ludvík Ondra ze Vsetína v roce 1920. Před tím se dovážely z Německa.
Od 50. let minulého století se stromky začaly zdobil čokoládovými figurkami, v 80. letech kromě smrčků došly k oblibě i borovice, jedličky a posléze i umělé vánoční stromky. Vedle umělohmotných stromů, které v předstihu můžete každoročně vidět v našich supermarketech, jsou na náměstích větších i menších měst instalovány vánoční stromy (dříve nazývané také „stromy republiky“), které navozují předvánoční a vánoční náladu.
Jedním z nejslavnějších vánočních stromů byl 24 metrový smrk z Beskyd, který zdobil ve vánočním čase roku 1999 náměstí sv. Petra ve Vatikánu.
Protipólem je neblaze proslulý vánoční smrk z Velkých Karlovic, vysoký 31 metrů. Byl umístněn na Staroměstském náměstí v Praze. 6. prosince 2003 při poryvu větru o rychlosti cca 100 km/hodinu spadl, způsobil škodu za 2,5 milionu a zranil 4 lidi. Po krátké epizodě s Dědou Mrázem, který nám byl vnucen v 50. letech minulého století, ale nějak nám nepřirostl k srdci, naděluje v našich končinách Ježíšek. Tomu je třeba v předstihu adresovat všechna přání, aby dárky mohly být včas pod stromečkem.
Říká se – jiný kraj, jiný mrav. Tak Němcům nosí dárky Christkind (Ježíšek), v severních oblastech Weihnachts-man. U Francouzů je to Pere Noël (Otec Vánoc), který dává dárky pod ozdobenou jedličku. Hlavní jídlo je vánoční krůta a tzv. vánoční poleno, což je dezert polévaný čokoládou. Ve Finsku rozdává dárky bělovlasý dědeček Velký Ukko. Anglický Ježíšek se jmenuje Fater Chrismas, naděluje v noci a dárky se rozbalují 25. prosince ráno. Slavnostní hostina je v poledne – plněný krocan s kaštanovou
nádivkou. Ve Spojených státech naděluje Santa Claus, slavnostní menu je pečený krocan, husa, kachna, nebo šunka politá brusinkovou omáčkou.
V Australii a na Novém Zélandě nosí dárky Otec Vánoc, ale místo sněhové idylky tu bývá teplota kolem 30°C. Ovšem mají zde vánoční stromek a ke štědrovečerní večeři jsou mořské plody, nebo tradiční krocan, kachna ale i kuře. A tak zatím co u nás je teprve ráno, tady už se naděluje – o 11 hodin dříve.
U našich sousedů v Polsku i Rakousku naděluje Ježíšek a i sváteční večeře je podobná té naší. To na Ukrajině začínají Vánoce až 7. ledna. Je to tím, že Ukrajina je jednou z nejpravoslavnějších zemí světa a dosud používá juliánský kalendář. Dárky pro děti i dospělé naděluje Děda Mráz a Svatá Večeře musí obsahovat 12 pokrmů.
Až zasednete v provoněném pokoji ke štědrovečerní večeři, dejte pozor, aby Vám nezaskočila kůstka z kapra. Jistější by byl ten krocan, ale ten se zatím u nás ještě na Štědrý den nepodává. Hezké, bohaté, klidné a šťastné vánoce 2007.
aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa-sp-
FILM O POLYXENĚ
„Milí filmoví diváci a příznivci Lakomých Barek“, tak byli v pátek 2.11. na Městském Úřadu uvítáni všichni, kteří dorazili na slavnostní premiéru filmu Lakomých Barek O Polyxeně. Promítalo se v zasedací síni Městského Úřadu, proto se s ohledem na malou kapacitu místnosti promítalo třikrát. V 17.,18. a 19. hodin. Rezervace míst probíhala již týden před projekcí. Dušičkovou slavnost Barky tentokrát naplnily dávným příběhem o Klecanech, jak jej sepsal slavný občan klecanský – Václav Beneš Třebízský.
Film připravily Lakomé Barky k 5ti stům letům výročí povýšení Klecan na město a věnovaly se mu se vším barčím nadšením, pokorou, láskou k rodnému městu a vel-kou skromností Tyto jejich proslulé vlastnosti se projevily i při samotném uvedení….
Všech čtrnáct filmových hvězd vystoupilo z pouhé jedné limuzíny. Na připravený červený koberec se svíčkami po stranách se skoro bály šlápnout, by ve městě nevzbudily závist a pomluvy….
Nakonec se přeci jenom nechaly zmámit blesky fotoaparátů a prošly za přívětivého potlesku fanoušků jako opravdové filmové divy. Zasedací síň MÚ se změnila v promítací sál a diváci shlédli dvacetiminutový film o Polyxeně, Zikmundovi z Boršic, Rendlovi z Prahy a mistru Periklidu. Příběh byl zmíněn ještě před uvedením filmu, by nedošlo k nějakému „šumu“.
Dovolte, abych jeho znění uvedla ve zkratce i zde:
V roce 1507 byly Klecany majetkem pana Zikmunda Hromady z Boršic. Ten měl krásnou dceru Polyxenu. Jeho snem bylo povýšiti ves Klecanskou na město. Smluvil se s pražským radním Rendlem, jež neměl valné minulosti, o to více moci. (V barčím pojetí dokonce koktá.) Ten Zikmundovi slíbil, ze privilegia zařídí, pokud dostane za ně ruku panny Polyxeny. Zikmund měl radost, ale Polyxena byla smutná. Měla v lásce svého učitele mistra Periklida. Ten, když uslyšel, že Polyxena se má provdati za Periklida, vzpomenul na své mládí, kdy se jako mladík ucházel o pannu Jaruši, kterou mu též Rendl v dávných dobách odvedl. Panna Jaruše tehdy raději zvolila smrt. Proto Periklid ví, že proti němu stojí silný protivník.
Smluví se s Polyxenou, že se svými kumpány přepadnou svatební průvod a spolu pak do klecanských hájů utečou. To se stane, ale nešťastnou náhodou jsou Polyxena i Periklid zabiti. Tolik dávná smutná pověst…
Radost z tvorby, píle, nadšení Lakomých Barek a jejich naprostá otevřenost (jak k obsahu, tak i k formě vyprávění) udělala z filmu mnohem radostnější a optimističtější příběh. K tomu přispěla především režie Blanky Laurychové a Petra Laurycha.
Dále vynikající byla kamera Kláry Adamové za laskavého dohledu Ondřeje Szöllöse. Kostýmy navrhla a vytvořila Marie ŠtumP.F., zvuk Pavel Kuře Hejč (oblíbený spolutvůrce Lakomých Barek). V titulní roli vystoupila Barbora Veselá. Mistra Periklida vytvořil Jakub Laurych (j.h). Role Zikmunda a Rendla postavily Tereza Gerhátová a Martina Petráková. Tři sudičky sehrály Pavla Langová, Ludmila Koktanová a Eva Stanislavová. Chudý lid, žebravý lid a všechno ostatní sehrály: Faustýna Stanislavová, Anna Koktanová, Andrea Winterová, Pavlína Suchánková, Kateřina Kubišová a Josef Koktan (jh.).
Zvláštní poděkování patří panu Vladimíru Brzybohatému, který mistrným způsobem ztvárnil občana Kambalu a jehož převoznické poslání mu nedovolilo zúčastnit se premiéry a usadit tak svoji hvězdu na Klecanský chodník slávy...
Ačkoliv ve filmu Barky mluví brilantní češtinou, podávají strhující dramatické výkony, přesto musíte při filmu býti ostražití a dobře vnímat některé sekvence, které měly to štěstí (ty sekvence) a byly točeny na „první dobrou“….
Při uvedení filmu jsme neodolaly nezmínit slavnou citaci ze Samoty u lesa:
„A víte, že kdyby takhle někdy byl klid, že bych si to rád poslech‘ ještě jednou?“
Tedy, bude-li někdy klid, rády Vám to pustíme znovu.
aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaVaše Lakomé Barky
Příprava na zimní období
Zima již klepe na dveře, proto jsme se zeptali místostarosty p. Němečka, jak je na ni letos město připraveno. A zde vám přinášíme jeho odpověď:
"S přípravou na zimní období jsme začali hned po létě. Provedli jsme prohlídky vozidel, které město používá k odklízení sněhu. Byly zjištěny nedostatky a závady, které je nutno odstranit, některé věci případně dokoupit. Začali jsme u multikáry M 26, na kterou má město nástavbu na zimní posyp a radlici na odklízení sněhu. Hned po ní přišlo na řadu UNC (bobek), na tento stroj jsme během podzimu pořídili radlici na sníh s gumovým břitem. Tato radlice má nastavitelný sklon radlice, tím by se měl úklid sněhu z komunikací zjednodušit a hlavně zrychlit. Ostatní vozidla se dají při sněhu používat pouze na přepravu posypového materiálu.
Město udržuje všechny komunikace na katastru mimo ulice Topolové a Čsl. Armády od hřbitova směrem k Přemyšlení, o jejichž údržbu se stará SÚS Mnichovo Hradiště, provozovna Dolínek. Všechny ostatní komunikace udržují zaměstnanci města. Postup odklízení sněhu vyplývá z důležitosti komunikace. Vždy se nejprve uklízejí silnice, po kterých jezdí autobusy, hned po nich komunikace s velkým klesáním a jinak nebezpečné úseky. Rovné komunikace v obytných zónách se odklízejí naposledy. Při delším sněžení a sněhových kalamitách se zaměstnanci na jednotlivých vozidlech střídají, aby měly vozy co nejmenší prostoje.
V současné době má město v zásobě asi 3 tuny soli a dostatečné množství posypového štěrku. V nejbližší době ještě dokoupíme alespoň 5 tun soli, protože jestli bude letošní zimu větší množství sněhu než loni, tak by nám stávající zásoba jistě nestačila. Samozřejmě je nutné mít před každou zimou dostatek košťat a lopat, protože technika se všude nedostane a v tu chvíli musí přijít na pomoc lidská ruka. Budeme se snažit, aby úklid sněhu v zimních měsících probíhal co nejlépe."
aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaLadislav Němeček
CO SE ŠUSTLO V NAŠÍ ŠKOLE
Konec října a první polovina listopadu, to bylo pro naše žáky ve škole období nejen vzdělávací, ale také zábavné, sportovní, kulturní a dobročinné. Deváťáci uskutečnili v tělocvičně sbírku "nepotřebných" věcí, několik tříd se vypravilo do Brandýsa nad Labem na výstavu archeologických nálezů z Klecan, osmá třída uspořádala sportovní turnaj v přehazované a kopané pro své spolužáky z druhého stupně, osmička a devítka jela předat pamlsky pejskům do útulku v Tróji a žákovská rada odsouhlasila založení školního časopisu, do kterého proběhl na konci listopadu konkurz na post stálých přispěvatelů z řad žáků druhého stupně. Jeho šéfredaktorkou se stala Petra Trojanová z 9.A. Více se o proběhlých akcích dočtete v následujících příspěvcích.
Výlet do psího útulku
V minulém čísle zpravodaje jsem vás informovala o společné akci prvních tříd a osmé a deváté třídy. Rozhodly se v tomto školním roce spolupracovat a podnikat společné akce. Při příležitosti Mezinárodního dne zvířat 4. října uspořádaly sbírku dobrot pro pejsky z trójského útulku. Pamlsky předali za všechny čtyři třídy spolu s obrázky zvířátek od dětí z 1.A osmáci a deváťáci ve čtvrtek 8. listopadu. Zaměstnanci útulku jim jako poděkování nabídli prohlídku zařízení a návštěvu pejsků, kteří tam našli útočiště. Z této exkurze jsme odcházeli se smíšenými pocity.
Na jedné straně jsme se dozvěděli, jak je o zatoulané nebo nechtěné pejsky v útulku dobře postaráno, na druhou stranu bylo smutné vyslechnout si některé jejich osudy.
Navštívili jsme i vzdělávací místnost, kde byly umístěny tabule s informacemi o historii útulku, boji s následky povodní a postupu při odchytu zatoulaných psů. Byly zde však i smutné obrázky a příběhy o zvířatech, které člověk týral tak nechutně, že musela být utracena nebo na následky týrání zemřela. Mnohem veselejší byla nástěnka s fotkami pejsků, které si z útulku odvedli noví majitelé. Posílají po několika letech obrázky, z kterých lze poznat, že se u nich pejskům daří dobře. Bonusem na závěr bylo předvedení policejního zásahového vozu i se vším vybavením pro odchyt psů.
Na návštěvu nás přijelo více než čtyřicet a celá skupina si vysloužila pochvalu za slušné chování a pozornost při prohlídce. Bylo krásné podzimní počasí, a tak jsme zpáteční cestu volili jako procházku podél Vltavy až k ZOO Praha.
Děkujeme zaměstnancům Útulku pro opuštěna zvířata Trója za možnost exkurze do tohoto zařízení.
Den nepotřebných věcí
Každý z nás občas jistě přemýšlí, co udělat s věcmi, které se mu už nehodí nebo je nepotřebuje, ale nejsou ještě tak opotřebované, aby je vyhodil. Bára Pleskotová z 9.A přišla už na začátku školního roku s nápadem, jak by se takové věci daly dále použít. Nelenila a na internetu pátrala po kontaktech na dětské domovy a azylové domy. Do nich později zatelefonovala a zjistila zájem o použité oblečení a hračky pro jeden pražský azylový dům pro matky s dětmi. Pro svůj nápad nadchla své spolužáky a některé učitele. Den nepotřebných věcí proběhl v pátek 9. listopadu ve školní tělocvičně. Ostatní spolužáci z devítky pomáhali přinesené věci a hračky třídit a skládat do pytlů. Sbírka věcí bude převezena a předána obyvatelům azylového domu během prosince. Deváťáci projevili také zájem se do tohoto zařízení přijet podívat a osobně věci předat. Všem dětemi jejich maminkám děkujeme za přispění do této sbírky. Jejich věci, hračky, knížky a hry udělají jistě ještě někomu radost. Děkuji také celé 9.A za pomoc a ochotu při realizaci Dne nepotřebných věcí v pátek po vyučování v odpoledních hodinách.
aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaAlena Dočkalová
Výstava v Brandýse nad Labem
V měsíci listopadu se třídy III. A, IV.A, VI.A a VII. A vydaly na výstavu „Klecany v raném středověku“ do Oblastního muzea Prahy – východ v Brandýse nad Labem. Žáci si společně s výkladem pana PhDr. Ivana Krutiny prohlédli výstavu nálezů z doby počátků českého státu z 10. století. Získali zajímavé informace o způsobech pohřbívání našich předků, prohlédli si šperky a ozdoby, které se v hrobech nalezly. Výlet do muzea spojili i s procházkou centrem Brandýsa.
Panu Kratinovi děkujeme za výklad k promítanému dokumentu i další zajímavé informace o archeologickém výzkumu v Klecanech.
Příběhy bezpráví
V letošním školním roce se naše škola zapojila mezi dalších 583 základních a středních škol do projektu společnosti Člověk v tísni – Příběhy bezpráví. Tento projekt přibližuje žákům pomocí filmů a filmových dokumentů komunistické období našich dějin přímo na školách.
Ve škole byla uspořádána projekce filmu režiséra Petra Nikolaeva „Kousek nebe“, natočeného na motivy povídky J. Stránského. Po jeho projekci následovala beseda s hosty – pamětníky této doby, panem Ladislavem Hrdinou a Ing. Vladimírem Hradcem, členy Konfederace politických vězňů v Kralupech nad Vltavou.
Oba hosté žákům vylíčili své útrapy v komunistickém vězení i jak se jejich postoj ke komunismu projevil v životě jejich rodin. Deváťáci si tak dokázali udělat hlubší představu o tom, jak se v této nelehké době žilo a s jakými hrůznými následky síly komunistické moci se museli mnozí lidé vypořádat.
aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaLucie Pechová
Turnaj v kopané a přehazované
Ve středu 24.10. se tělocvična naší školy proměnila v bitevní pole. Jen místo pistolí, mečů a všech jiných zbraní jsme použili míč a síť. Této bitvy se zúčastnily holky z druhého stupně. Kluci hráli fotbal na klecanském fotbalovém hřišti.
S přehazkou jsme museli počkat, až skončí vyučovací hodina (alespoň jednu hodinu jsme se museli učit). Druhou hodinu to všechno začalo. Každé družstvo hrálo s každým družstvem. Nakonec to dopadlo tak, že 4.místo si odnesly šesťačky, 3.místo sedmačky a finále se odehrávalo mezi osmačkami a deváťačkami. Z poháru se nakonec radovaly budoucí absolventky. Když se turnaj měl ukončit, vešel do tělocvičny kompletní učitelský sbor z druhého stupně posílený panem školníkem Šalanským. Jeho členové odhodili brýle, poznámkové bloky a šroubováky, odsedli do stolů, převlékli se do sportovního a vyzvali nás k souboji. My jsme sestavili jedno družstvo (přidalo se k nám i pár kluků) a společně jsme učitele porazili!
Na příští rok plánujeme podobný turnaj, tak snad mezitím učitelé nezačnou trénovat, aby nás příští rok neporazili. Turnaj ve fotbale skončil vítězstvím kluků z 9.A. Na druhém místě se umístili šesťáci. Bronz si odnesli osmáci a bramborovou medaili za čtvrté místo získalo družstvo ze 7. A.
aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaVeronika Mičanová (žákyně 8.A)
Více o uskutečněných akcích spolu s fotografiemi naleznete na webových stránkách školy http://zsms.klecany.cz v denících tříd. Budeme na nich také informovat na začátku prosince o plánované výstavě prací žáků naší školy v klecanském kostele, která bude zahájena vernisáží 18. prosince, čas bude upřesněn. Výstava bude probíhat od 19. prosince až do konce vánočních svátků.
Vyučující z prvního stupně připravily soutěž o nejlepší vánoční ozdobičku na stromeček, na jejíž výrobě se podílejí doma děti se svými rodiči. Návštěvníci kostela budou mít možnost po dobu výstavy hlasovat, která ozdobička se jim nejvíce líbí. Žáci druhého stupně budou vystavovat Betlémy, které tvoří kolektivy jednotlivých tříd v hodinách výtvarné výchovy.
Základní a mateřská škola srdečně zve na slavnostní zahájení této výstavy, které bude doplněno kulturním programem připraveným žáky naší školy.
Rozhovor s Martinem Roušarem a pozvánky na prosincové akce.
Od nového školního roku učí na pobočce Odolena voda v hudebním oboru pan učitel Martin Roušar - známý pražský hudebník ( Tři sestry, M.Z.H., Simplebend, Nahoru po schodišti dolů). Je nejen skvělý muzikant, ale především milý člověk, dokonalý džentlmen a výborný učitel a hráč na klarinet, saxofon, klávesové nástroje a v neposlední řadě také rockový tanečník. Hudební zkušenosti Martina Roušara chceme maximálně využít při vytváření dechových souborů v naší umělecké škole. A protože jsem byla doslova nadšená jeho výkonem v kapele Tři sestry na rockovém festivalu v Lucerně, připravila jsem s ním rozhovor, abych Vám tuto novou osobnost našeho pedagogického sboru více přiblížila.
- Začneme tedy klasickou otázkou pro naše žáky, jaké byly vaše hudební začátky?
Já jsem z hudební rodiny asi do páté generace, takže mi nic jiného nezbývalo. Já jsem měl dědečka hudebního skladatele, takže už mě od 4 let trápili na piáno, na které jsem pak chodil sedm let a skončilo to velkým fiaskem. Já jsem nebyl schopen cvičit a neba-vilo mě to, až mě maminka, která byla velmi od rány, přivřela víko na prsty. Takže jsem potom asi půl roku stagnoval a mezitím mi vybrala na hudební škole Na Popelce klarinet, takže jsem od 10 let začal hrát na klarinet rovnou bez přípravky.
- Rodiče byli také hudebníci?
Maminka – klavíristka, byla zástupkyní ředitele na hudební škole Na Popelce a tatínek byl zpěvák, nejdříve ve Státním souboru Písní a tanců, potom v Karlínském divadle jako sólista a zbytek života působil ve Filharmonickém sboru.
- A jak jste se dostal ke Třem sestrám?
Já jsem oběť povodní v Karlíně, já jsem do Tří sester vstoupil ze sociálních důvodů. Rok před tím, mě inženýr Magor ze Tří sester oslovil, jestli bych nenatočil na desku „Do Evropy nechceme“ dechy. Tím vznikla spolupráce a na základě toho jsme se skamarádili. Tři sestry pozvaly celou naši skupinu „Nahoru po schodišti dolů“ na letní turné a my jsme jim dělali jednu z předkapel. Pak přišly povodně a „Schodiště“ stálo, protože jsme měli kytaristu v Austrálii a bez něj jsme hrát nechtěli. „Schodiště“ nehrálo a já jsem zjistil, že nemám za co žít a hlavně nemám žrádlo pro psa, tak jsem volal Tomášovi od Sester, a on mi nabídl, ať jdu s nimi hrát. Od podzimu 2002 jsem začal hrát jako host.
- Je na Vás Ing. František Moravec (Lou Fanánek Hagen), jakou hlavní osobnost Tří seter, hodný?
Fanánek je leader, Fanánek je hvězda, kromě této pseudopunkové kapely je tvůrcem muzikálů jako textař, je textař Šmoulů, na všech stranách uznávaný autor. On v sestrách funguje jako leader, ale kapelníkem je Ing. Doležal zvaný Magor, organizační „šílenec“, který umí všechno zařídit, všechno vyběhat a celou kapelu táhne organizačně on.
- Skupina MZH (Mnohej z nich je hrbatej) hrála již v Klecanech, na Veterán Rallye, můžete nás s ní blíže seznámit?
Kmenový repertoár M.Z.H. je čistě punkový. Název kapely je převzatý ze hry Járy Cimrmana. Tohle vánoční turné jezdíme jako předkapela Tří sester, takže hraji v obou kapelách – mám „dvoják“, což je velmi náročné.
- Hrát před vyprodanou Lucernou je sen mnohých muzikantů a zpěváků. Míváte před vystoupením trému nebo jste již takový profesionál, že tento termín neznáte, a jaké pocity zažíváte před takovým davem lidí?
Pocit je to hezký, ale řekl bych, že čím víc je v sále lidí, tím se hraje uvolněněji. Já trémou netrpím, já spíš trpím, když bych hrál pro čtyři a pět lidí sólo, to mi přijde mnohem složitější. Přehrávky pro děti jsou opravdu stresující a možná kdyby s námi hrály v Lucerně a měly za sebou tah kapely a bicích, které je udrží a zahrály by ten svůj sólový „partík“, tak by měly z toho méně stresující pocit.
- A nakonec pro Vaše příznivce a rockové fanoušky, kde Vás můžeme vidět na koncertech?
Stačí se podívat na stánky Tří sester, kde je celý seznam koncertů. Od 8.12.2007 začíná velké vánoční turné po halách v české republice, začínáme ve Zlíně – celkem je to 11 koncertů a končíme 22. prosince v T-mobile Aréně v Praze a s námi budou hrát M.Z.H., Jaroslav Uhlíř, který s námi hrál i na turné v létě (velmi úspěšně hrál na piáno a zpíval dětské písničky z pohádek a veškerý „pankáči“ zpívali Dělání, Dělání a přitom jim tekly slzy dojetím…).
(Nezkrácený rozhovor si můžete přečíst na webových stránkách zus.klecany.cz)
Pozvánky na koncerty
Celý prosinec bude ve znamení koncertů a vystoupení, na které Vás srdečně všechny zveme. Zahájení adventní doby je 1. prosince v klecanském kostele, kdy proběhne první z prosincových koncertů. Další Vánoční koncert bude v pobočce v Odolena Voda, který proběhne v pondělí 10. prosince od 18,00 hodin v sále Aera. Koncert v další pobočce bude tentokráte v Řeži dne 12. prosince od 18,00 hodin v prostorách základní školy. Paní učitelka s dramatického oboru Zuzana Kollárová Pokorná přichystala se svými žáky představení, jehož premiéra bude v úterý 18. prosince od 18,00 hodin v sále ZUŠ Klecany. A nakonec třešnička na dortu – Vánoční koncert v Klecanech je naplánován na středu 19. prosince 2007 od 18,00 v sále ZUŠ. Těšíme se na Vaši milou návštěvu a krásný nový rok plný šťastných zážitků vám přejí všichni učitelé ZUŠ Klecany.
aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaBc. Dana Snížková — ředitelka ZUŠ
Zmizelí klecanští občané
Tragédie
V roce 1942 muselo Klecany opustit šest lidí. Byli to židé. Přes koncentrační tábor v Terezíně byli odvezeni transporty dál na východ do Polska, do Treblinky, Osvětimi a Malého Trostince, kde byli zavražděni.
Tak zahynula v plynové komoře sedmdesátiletá Anna Felixová, sestra Antonína Felixe, a to v den příjezdu transportu do Treblinky, 15. října 1942. Její švagrová Arnoštka (62 let), vdova po Antonínovi, zahynula v den příjezdu transportu do Osvětimi, 6. září 1943. Obě ženy se snad naposled setkaly v terezínském ghettu, kde Anna pobyla tři měsíce (od července do října 1942), ale Arnoštka skoro čtrnáct měsíců (od července 1942 do září 1943). Společně s Arnoštkou byla v Terezíně čtyřčlenná rodina její dcery – čtyřicetiletá Hedvika a 49letý Josef Bondy a synové Toník (14 let) a Jeník (12 let). Snad se mohli vídat, ale pouhých čtrnáct dnů! Rodina Bondyova totiž odjela transportem z Terezína do Malého Trostince a v den příjezdu tam všichni zahynuli. Bylo to 4. srpna 1942.
Období německé okupace přežil pouze František, syn Arnoštky Felixové. Vyučil se prodavačem textilu, oženil se s árijkou, nežidovskou dívkou z blízké vesnice, a v tomto tzv. smíšeném manželství mohl pracovat v klecanském kamenolomu. Bydlel se ženou a synkem v domku s udusanou hliněnou podlahou v lomu. Později však musel odejít do terezínského ghetta, odkud vozili vězně na těžké práce. Jako jediný z rodiny se šťastně vrátil a usadil se v Kralupech. Jeho vnuk Jan Felix vypráví, že dědeček byl tělesně zdatný: Dovedl ještě ve stáří udělat přemet a stojku.
Je ještě dost pamětníků obchodu u Felixů, pozdějšího Kovomatu, nyní zajímavé, ale zchátralé budovy v zatáčce pod pomníkem Václava Beneše Třebízského u silnice do Klecánek.
Vzpomínky na obchod a lidi Tady je hrst vzpomínek shromážděných od pamětníků.Nade dveřmi do obchodu čekal Kocour Felix ( tehdy populární figurka z filmových grotesek): Když se dveře otvíraly, stoupal kocour vzhůru, když se zavíraly, sestupoval dolů. Byl totiž na provázku.
Felixových obchod smíšeným zbožím prodával hlavně potraviny, látky, bižuterii, železo, kuchyňské a hospodářské potřeby (hrnce, vařečky, biče, kosy), dřevo, uhlí, benzín ze stojanu před krámem a mnoho jiného. Pražila se zrnková káva. Ale také žito! Vzácnou zrnkovou kávu pražil pouze pan šéf (v roce 1939 Josef Bondy), učedníkovi svěřili pražení žita.
Učedník měl kromě činnosti v pražírně řadu dalších povinností - obstarávat ze statku mléko, jezdit na kole pro vajíčka a pro sýry na Drasta, do Prahy pro uzeniny. Spolu se dvěma příručími krouhali a šlapali a nakládali v ohromných sklepech zelí, také ze Drast, býval ho vagón. (Kysané zelí, v menších nádobách, se distribuovalo do dalších menších obchodů.) Mezi práce učedníka patřilo taky vytírání krámu. A každou neděli ráno na kole do Roztok pro noviny. Co se neprodalo, rozneslo se během dne po vsi.
Mezi ty příjemné povinnosti patřilo chození na procházku s Toníkem a Jeníkem Bondyovými. Ty měl rád. A zaměstnanci Felixových si nestěžovali na nedostatek jídla. Naopak. Byla ho hojnost, a vařilo se dobře – pět jídel denně – snídaně, svačina, oběd, svačina, večeře. Učedník dostával jen stravu, peřinu si musel přinést z domova a spolu s příručími spal v pokoji za krámem a chodil do pokračovací školy do Libčic.
Pan šéf přísně dozíral na to, aby si vychoval spolehlivého zaměstnance. Několikrát svého učedníka vyzkoušel, jestli je poctivý. „Když zjistil, že se na mne může spolehnout, byl jsem jeho člověk,“ říká 83letý pan Josef Pokora z Řeže.
Josef Bondy byl členem a funkcionářem klecanského Sokola. Hrál v sokolském ochotnickém divadle (hlavně v pohádkách) a zúčastňoval se veřejného dění. Doma měli Bondyovi loutkové divadlo a na představení, která se tu hrála, chodívaly skupiny dětí. „To byla krása! V zimě jsme dostávali čaj nebo kakao,“ vzpomíná paní Jiřina Srbová.
„K tetičkám do Klecan jsem jezdila jako devíti až jedenáctiletá. Anna a Arnoštka byly vlastně pratety z maminčiny strany, vyprávěla Dr. Anita Franková z Prahy. „Mám na cesty k nim krásné vzpomínky. Tetičky byly hodné a hrála jsem si u nich s řadou dětí. Antonín a Jan Bondyovi byli přibližně v mém věku. Felixovi pocházeli z Jaroměře a vedly typický venkovský obchod, kde bylo k dostání všechno. Mně se nejvíc líbila galerie, která šla kolem dokola krámu.“ „Byli to slušní obchodníci, počkali lidem s placením, a stálí zákazníci dostávali na konci roku prémii v podobě nákupu zdarma v určité sumě,“ říká pan Bohumil Hladký.
Doba protektorátu
„Když jsem k Felixovým o prázdninách roku 1939 jako patnáctiletý kluk z Dolínku přišel, bylo cítit určitou nervozitu. Nevědělo se, jak to s židovským obchodem za německé okupace bude.“ Za nějaký čas se to ukázalo. Po řadě protižidovských nařízení, která byla vydávána postupně od roku 1940, se Felixovi museli obchodu vzdát a obchod dostala německá rodina. Felixovi a Bondyovi bydleli v prvním patře svého domu. „Josef Bondy nezahálel, začal se učit ševcovině, protože věděl, co ho čeká,“ vysvětluje Josef Pokora.
Židé museli tenkrát postupně odevzdat všechno cenné (auta, kola, kožichy, radiopřijímače, lyže atd.), a mohli se jen omezeně pohybovat po ulicích. V neposlední řadě měli také citelně menší potravinové příděly. Josef Felixovým pomáhal. Při inventuře se to však poznalo. Německá obchodnice byla neúprosná a po výslechu musel Josef Pokora do týdne nastoupit v Německu na nucené práce, a to přímo do podzemní továrny (výroba střel V 1) v Nordhausenu v Harzu. A to už je další příběh.
Letos uplynulo od tragédie našich židovských spoluobčanů už šedesát pět let, ale jejich jména dosud chybějí na klecanském pomníku obětem druhé světové války. Doufáme, že se nám podaří uctít jejich památku aspoň dodatečně zapsáním na pomník.
aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaZpracovala Zdena Lomová
Legislativní okénko
REGISTRAČNÍ POKLADNY
V posledních dvou letech bylo téma registračních pokladen velmi frekventované. Na základě Zákona č. 215/2005 Sb, o registračních pokladnách (vč. souvisejících předpisů a novel) měli povinnost podnikatelé podnikající v maloobchodu a pohostinství povinnost používat od 1. 1. 2008 registrační pokladnu.
Zákon ze dne 19. září 2007 o stabilizaci veřejných rozpočtů, jehož součástí je i návrh změny Zákona o registračních pokladnách zrušuje od 1. 1. 2008 povinnost zajišťovat evidenci plateb prostřednictvím registrační pokladny.
ZÁKON O DANI Z PŘÍJMU
Vládní reformy přinášejí v roce 2008 i obsáhlé změny Zákona o daních z příjmů. Ve zkratce uvádím alespoň ty nejdůležitější změny.
Od 1. 1. 2008 se - zavádí rovná daň 15%, - zrušuje se společné zdanění manželů,
- zrušuje se minimální základ daně, - rozšiřuje se základ daně o výdaje, které nadále nebude možné uplatňovat jako daňový výdaj (u OSVČ např. zdravotní a sociální pojištění).
Opravdu velkou změnou je zavedení tzv. „superhrubé mzdy“. Což v praxi znamená, že pro osoby s příjmy ze závislé činnosti bude daňovým základem hrubá mzda navýšená o sociální a zdravotní pojištění, které odvádí zaměstnavatel (základ daně = hrubá mzda + 35%). K určité kompenzaci dojde tím, že se zvyšují částky slevy na dani.
ZVÝŠENÍ SAZBY DPH
Zvýšení sazby DPH z 5% na 9% s předpokládanou účinností od 1. 1. 2008 se dotkne služeb a výrobků (zboží) a dalších plnění u nichž je umožněno používat sníženou sazbu DPH.
NOVELA ZÁKONA O ÚČETNICTVÍ
Velice důležitou změnu pro podnikatele přináší Novela Zákona o účetnictví, a to zvýšení hranice obratu pro povinný přechod na podvojné účetnictví z částky 15,000.000,- Kč na 25,000.000,- Kč.
Tento článek má pouze informativní charakter. Celé znění zákonů a legislativních změnje možné nastudovat např. na internetových stránkách portálu veřejné správy portal.gov.cz nebo v tištěné podobě.
aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa-dh-
