Klecanský zpravodaj 8/2006
Ročník XXV. Srpen 2006 / číslo 8.
Z moudrých myšlenek Jana Wericha:
....fantazie je to nejcennější, co lidé dostali do vínku!
Bez fantazie se nedá snít, ani doufat!
A jak známo: bez doufání nemůžeme žít...
Co přinesl 24. srpen 1572.
Historii lidstva tvoří od nepaměti se táhnoucí řetěz válek a prolévání krve. Vždy se bojovalo za ideje, čest a slávu, ale často docházelo i ke krvavým střetům ve jménu pravé víry (ostatně tak je tomu dosud). V onen podvečer a na začátku noci 24. srpna 1572 se v pařížském královském paláci konala svatba. Královna matka Kateřina Medicejská - fanatická katolička - vdávala svou dceru Markétu z Valois za hugenota Jindřicha Burbonského. Když svatební veselí vrcholilo, rozezvučely se zvony a nastala osudná bartolomějská noc. Vyzvánění zvonů bylo znamením pro řadu nájemných vrahů, kteří zahájili v Paříži jeden z nejděsivějších masakrů v dějinách. Cílem bylo pobíti, povražditi, zmasakrovati, na kusy rozsápati a vyházet z oken všechny spoluobčany, kteří nechodili na mši svatou. Nejstrašnější na celé věci bylo, že celé toto krveprolití zosnovala žena, královna matka - Kateřina Medicejská. Je až k neuvěření, kam až dospěla její záludnost, když svolila, aby si její dcera vzala hugenota. Její úmysl byl zřejmý - svatbu svého dítěte chtěla poskvrnit krví mnoha nevinných, nic netušících svatebčanů. Na svatbu Jindřicha Bourbonského se sjely téměř všechny vůdčí hlavy francouzských hugenotů, stoupenců Kalvínovy reformace, z nichž mnozí se stali obětmi tohoto řádění. Na samotného ženicha se prý král Karel IX. rozkřikl: „Na smrt, nebo na mši!“ A Jindřich Bourbonský si zachránil holý život jen tím, že se hugenotství zřekl a přihlásil se ke katolictví. V Paříži zatím rozvášněný dav pobíhal městem, vnikal do domů, které byly označeny předem zvláštními znameními a pobíjel bezbranné hugenoty. Té noci přišlo o život na 2000 nešťastných, nevinných lidí. V následujících dnech se řádění rozneslo i na venkov a celková bilance obětí přinesla číslo 25 000 lidí. Hrůzyplnou bartolomějskou noc prožilo v Paříži i několik českých studentů, vesměs synů šlechticů z jednoty českých bratří. Protože byli včas varováni, označili domy, ve kterých bydleli značkami, jako by tam bydleli dobří katolíci. Tím na najaté vrahy vyzráli a ani jednomu se nic nestalo. To víte, Češi se už tenkrát vyznali. Ovšem bartolomějská noc se stala symbolem netolerance a nenávisti k jiným náboženským názorům a náboženského fanatizmu. A jak praví Voltaire: „Ti, kdož fanatiky řídí a ti, kdož jim vkládají dýku do rukou, jsou obyčejní darebáci“. A to platí dodnes.
-ms- 20. 7. 2006
Z rady
3. července
Na pozvání RM se na zasedání dostavil pan Josef Šmerda. Na základě opakovaných stížností na nepořádek v okolí prodejního kiosku u přívozu byl tento problém diskutován. Pan Šmerda vysvětlil, proč k této situaci došlo. Závěrem přislíbil, že do 20. července dá vše do pořádku. Rada vzala tuto skutečnost na vědomí. Po tomto datu provede vedení města kontrolu.
Uvolněný pozemek pro chovatele po panu B.Trnkovi bude na základě rozhodnutí RM pronajat panu Jiřímu Šmolíkovi. Byly posuzovány dvě žádosti.
10. července
Rada vzala na vědomí zavedení pitného režimu pro pracovníky údržby města po dobu trvání tropických veder. Starosta informoval RM o změně pracovní doby v této situaci. Pracuje se od 06.00 hodin do 13.00 hodin s pauzou na svačinu.
Rada posoudila žádost paní J. Brožové o dočasném umístnění jejího bratra pana M. Kříže v uvolněném pokoji v DPS. Jednalo by se maximálně o dva až tři měsíce, dokud nebude vyřízena jeho žádost o umístnění v některém domově důchodců. Žádost bude postoupena Sociání komisi RM k vyjádření.
Vzhledem k nárůstu cestovního ruchu v Klecánkách byla diskutována možnost vybudování mobilního WC a jeho umístnění u přívozu. V rámci možností pracovníci města vybudují dvě kóje, umístněné na podvozku. Jako další bude třeba vyřešit napojení na stávající kanalizaci. Termín realizace nebyl stanoven, bude záviset na časově omezeném uvolnění dvou pracovníků.
24. července
Rada vzala na vědomí odvolání p. Miroslava Kříže k rozhodnutí Sociální komise RM, týkající se zamítnutí umístnění jeho otce v DPS Klecany. O odvolání rozhodne RM po vyjádření Sociální komise, která se sejde 25.7.2006.
Nabídku odkupu akcií České spořitelny RM odložila. Platí usnesení ZMě žádné akcie, které jsou v majetku města neprodávat.
Rada projednala žádost pana Karla Palacky o prořez stromů, rostoucích u hřbitovní zdi směrem k Sídlišti. Prořez byl naposledy uskutečněn před 4 roky, v současné době je třeba koruny stromů upravit. Stane se tak v době vegetačního klidu. Úpravy zajistí odborná firma. Zodpovídá vedení města.
Cena obědů ze školní kuchyně bude s platností od 1. září zvýšena pro cizí strávníky o cca 5 korun za jeden oběd. Příspěvek města i Sociální komise zůstává stejný, tzn., že zvýšení ceny budou hradit strávníci.
Rada města rozhodla, aby starší pohledávka ve výši 6.525,80 Kč pana Antonína Pavlíka, naposledy bytem v DPS, byla odepsána. Náhlým úmrtím pana Pavlíka se uvedená částka stala nedobytnou.
Rada uvolnila částku 29.700.-Kč na dostavbu „U“ rampy v Klecánkách. Celá částka bude převedena na účet skautského oddílu Havran, převod zajistí radní I. Kurhajec a ved. finanční účtárny.
Rada města nemá námitky proti prodeji hasičského vozu T-805, pokud s tímto prodejem bude souhlasit vedení Jednotky sboru dobrovolných hasičů Klecany. O vůz projevilo zájem vedení HZS Kladno. Zajistí místostarosta.
Rok 2005
Co se udělalo v právě končícím volebním období - rok 2006.
Letošní rok začal poměrně dlouhou zimou, bohatou na sněhové srážky. Až do března měli pracovníci města hlavní pracovní úkol - úklid sněhu a údržbu komunikací. Potom už začaly „letní“ práce.
Zábradlí v ulici Čsl. armády dostalo nový kabát, v rámci údržby památek bylo postaveno nové zábradlí u kostela, byly opraveny patníky na silnici do Klecánek, byl opraven pomník letcům v kasárnách, rekonstruována vozovka v ulici Čsl. armády v délce téměř 800 metrů za vydatné pomoci a.s. SSŽ. Naši pracovníci položili zámkovou dlažbu V Boleslavce vč. obrubníků a v době, kdy vychází toto číslo Zpravodaje jsou dokončovány chodníky u hřbitova na obou stranách vozovky.
Ve škole dochází k rekonstrukci sociálního zařízení v pavilonu „A“ a pavilonu „D“ se maluje. Během prázdnin bude opravena také střecha tohoto pavilonu. Opravuje se střecha na pavilonech v Mateřské škole. Dětské hřiště na Sídlišti bylo vybaveno novou věží se skluzavkou a dvěma houpačkami pro nejmenší děti. Koncem května byly opraveny největší výtluky na ulicích. Údržba vozovek bude pokračovat po prázdninách.
Přesto, že letošní jarní povodeň byla pro Klecánky milosrdná, došlo ke škodám, které v konečném vyčíslení dosáhly téměř půl milionu korun. Musel se opět stěhovat přívoz, rozebrat oplocení dětského hřiště. Škody byly i na veřejném osvětlení, podtlakové kanalizaci, došlo k poškození můstku přes Přemyšlenský potok a byly poškozeny i komunikace. Při povodni nepřetržitě hlídkovali členové našeho hasičského sboru, kteří pomáhali i při odstraňování popovodňových škod. Dokázali, že jsou kdykoliv připraveni k zásahu a ochraně majetku nás všech. Za to jim patří dík.
Do konce roku zbývá dokončit řadu prací na vozovkách i na údržbě města, ale co vše se povede, poznáte určitě sami.
Zdenek Šebek
Prázdniny v knihovně
Upozornění pro čtenáře klecanské knihovny!
Knihovna bude z důvodu čerpání dovolené uzavřena v době od 8. 8. 2006 do 24. 8. 2006
a od 5. 9. 2006 do 7. 9. 2006.
Děkuji za pochopení.
Irena Nováková
Bylo léto, horké léto, tak jak léto má být.....
Tak začíná hezká písnička, ale co se v tomto letním čase děje jak u nás, tak i ve světě, to už je jiná...
Na začátek mého povídání věnuji hezkou vzpomínku na desátou Veteran rallye, která byla velmi úspěšná stejně tak jako vydání krásné knihy o našem městečku. Potěšilo to mé srdce a jistě i ty, kteří si ji zakoupili. V neděli při poslechu našeho rozhlasu v pořadu „Nedělní ráno“ jsem slyšela pěkné logo, které jsem si zapamatovala a které se mi líbilo. „Jak by se nám krásně žilo, kdyby politických stran nebylo.“ Ale politika patří k životu a já díky politice jsem si uvědomila, jak špatný jsem politolog-amatér, či prognostik v politické sféře.
Naivně jsem si myslela, že volbami všechen ten rumrajch skončí, ale pět týdnů po volbách, když tyto řádky píši, není nic jasného. Víme jen, že máme parlament, který nemůže nic rozhodovat. Jistě jsou všichni řádně odměňováni za své funkce (je to jejich právo na prebendy). Snad až vyjde srpnový Zpravodaj, budeme moudřejší. Ale já o politice už nechci mluvit,
ani slyšet.
Stačí si pustit zprávy jak od nás, tak ze světa: to, co se děje na Blízkém východě ohrožuje nejen tamní národy, ale celý svět; slyšíme o tragediích na silnicích, ve vzduchu - letecké havarie, ničivé zátopy, silné bouře s přívalovými dešti, tropická vedra (nebezpečná jak pro zvířata, zdravé i nemocné a hlavně staré lidi).
Nač si ještě brát do hlavy naše politiky.
5. července jsem sledovala slavnou mši svatou na Velehradě, které se zúčastnilo na 30.000 lidí. Byla to důstojná oslava příchodu slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje. Bylo to pěkné, ale upřímně jsem obdivovala těch třicet tisíc poutníků. Stačilo mi dívat se na televizi doma. A ještě jeden významný den - 6. července - státní svátek, výročí upálení Mistra Jana Husa. Ale tento den byl významný i tím, že se v Praze uskutečnil XIV. všesokolský slet. Tato důležitá událost neměla téměř žádnou mediální publicitu a přece to byl slet krásný a důstojný. Sokolská myšlenka žije nejen u nás, ale i ve světě. Všechny skladby byly zacvičeny perfektně, oblečení, hudba, kázeň cvičenců, organizace průběhu celého sletu byla bezvadná. Nejvíce na mne zapůsobilo cvičení staré gardy na písně Karla Hašlera - Ta naše písnička česká. Cvičenky šly pevně v jednom šiku (nejstarší cvičence prý bylo 90 let - obdivuhodné). Velice mne to dojalo - nestydím se to přiznat.
Jak jsem slyšela, Sokol má 190.000 členů, má dorost, mladé cvičence i děti a možná, že jednou bude zase tak silný, jako býval. Ze srdce mu to přeji. Sokolská myšlenka žije, to je důležité. Vedla národ k vlastenectví, které se dnes už, bohužel, příliš nenosí. Duch národa je zaměřen na jiné hodnoty.
I v naší klecanské krásné knize si můžete najít fotografii klecanské obce sokolské, kolik měla členů.
Slet ve mně vzbudil vzpomínky na rok 1938, kdy jsem na X. všesokolském sletě cvičila se svou sestrou jako dorostenka. Měly jsme modré chitonky a cvičily jsme s věnečkem blatouchových květů. Co všechno předcházelo? Nácviky, cvičení po jednotkách, župní cvičení, vyřazovací zkoušky, než jsme se na Strahov dostaly. Na nástupišti před cvičením nás překvapila silná bouře, z tribuny spadla střecha. Neutekly jsme, cvičily jsme skladbu v loužích, celé mokré. Vzpomínky zůstaly dodnes.
Končím tím, že obdivuji všechny ty nadšence, jak z Klecanské rallye, tak i ze Sokola, kteří se zasloužili dobrovolně, bez nároků na odměnu, o takové pěkné dílo. Nazdar!
Marie Štěpánová, 20.7.2006
Okurková sezóna
Bývá tak označována doba prázdnin, kdy se povětšinou „nic neděje“, jen okurky si klidně kvetou, rostou, jsou sklízeny, zavařovány, konzumovány a v době, kdy jejich sklizeň končí, končí i pověstná okurková sezóna. Ta letošní doba není až tak klidná, pořád se něco děje a neustále je o čem psát, ale okurkám to, zdá se, nevadí.
Pojďme si o nich chvilku povídat, aby i nám ta „okurková sezóna“ rychleji uběhla. Asi neznámější okurky jsou znojemské, jejichž proslulá chuť je známá i za hranicemi. Slavný znojemský nálev, neboli lák, chcete-li, je založen na bylinném extraktu s přísně utajeným složením. Recept, stejně jako například u karlovarské Becherovky, nebo Coca-Coly zná jen pár zasvěcených. Takže když vám někdo nabídne tajemství opravdového znojemského nálevu, můžete si být jisti, že to určitě není to pravé.
Vůbec první zmínka o znojemských okurkách pochází ze 16. století. V roce 1628, kdy ve Znojmě pobýval král Ferdinand II., byly důležitým návštěvám nabízeny okurky coby pochoutka. Brzy se znojemské delikátní okurky začaly vyvážet ve velkém do Vídně, ale například Praha je neznala. K rozšíření jejich pěstování docházelo i proto, že se jim v této oblasti skvěle dařilo.
Dnes jsou znojemské okurky dobrým vývozním artiklem. Jsou prezentovány proslulou značkou Znojmia, ale jejich výroba se před několika léty přesunula pod křídla potravinářské společnosti Hamé. Ta získala i utajovanou recepturu na již zmíněný unikátní lihový výtažek z koření a bylin, který se do sladkokyselého nálevu přidává po kapkách a který je „příčinou“ jejich nenapodobitelné chuti. Složení extraktu je dnes největším tajemstvím této společnosti. A ještě jedna zajímavost. Poslední, kdo podlehli vynikající chuti znojemských okurek, byli Japonci. Pochutnávají si na nich až od roku 2005.
A tohle víte?
Okurky se vyplatí neloupat, protože pod slupkou je nejvíce dieteticky cenných látek. Polní salátovky nemají tak jemnou slupku, jako skleníkové hadovky a tak je raději loupeme. Okurky ovšem nejsou dvakrát snadno stravitelné. Lepší stravitelnost okurkového salátu zlepšíme přídavkem jogurtu, kysané smetany, nebo kysaného mléka. A kdo může, přidá i něco málo drceného česneku. Okurkový salát prostě nesmí chybět na letním jídelníčku. Kdo má dostatek fantazie, může salát kombinovat s jinými druhy zeleniny, houbami, feferonkami, nebo s osmahlou slaninou či praženými oříšky.
Okurkové mléko vyhlazuje účinně pleť. Okurky totiž obsahují značné množství slizových látek, řadu enzymů, vitamíny, minerální látky a stopové prvky, které vyhlazují a napínají pokožku. A když k tomu přidáte karotku, která oživuje přirozené funkce pokožky, získáte ideální kombinaci pro všechny druhy pleti. potřebovat budete pouze půlku salátové okurky, polovinu citronu, 60 ml karotkové šťávy a 30 ml mandlového oleje. Okurku nejprve oloupejte, nastrouhejte a přes sítko s plátýnkem šťávu přefiltrujte a smíchejte s ostatními přísadami. Uchovávejte v chladu a pozor - před každým použitím protřepat!
Podle Knihovničky receptů
Tip na prázdninový výlet
Tip na prázdninový výlet.
Cestovat vlakem znamená vidět život, projeďte se Posázavským pacifikem!
Posázavský pacifik - to je legendární „trampský“ název trati z Prahy do Čerčan z počátku minulého století. Každou sobotu vyráželi trampové prožít svá dobrodružství do kaňonu „Zlaté řeky“.
Již sama cesta vlakem byla a zůstává zážitkem, neboť umožňuje shlédnout neuvěřitelně pestrou paletu přírodních krás v kombinaci s náročnými technickými díly. Na stavbu trati byli povoláni vyhlášení stavitelé z celého Rakouska - Uherska, nejvíce však Italové, kterým se říkalo „barabové“. Odvážně řešený projekt v tak těžko přístupném skalnatém terénu, který v Českých zemí nemá srovnání, se podařilo realizovat v létech 1895 - 1900 a navázat tak na již vybudovaný úsek trati Nusle - Vršovice - Modřany.
Díky poctivé práci při stavbě mostů a tunelů můžeme dodnes toto unikátní dílo obdivovat a využívat. Ne nadarmo se po první světové válce tato dráha stala cílem exkurzí technických vysokých škol. Ve druhé světové válce byly tunely využívány jako dílny pro výrobu součástek do německých raket V - 1 a V - 2 kvůli ochraně před útoky hloubkových letců. Mezi vrcholné dílo celé stavby patří nejvyšší kamenný most na místních tratích ve střední Evropě zvaný Žampach. Svými sedmi oblouky o světlosti 12 m, délce 110 m a výšce 41,5 m impozantně překonává rokli Kocour a je právem zařazen mezi technické památky.
Po dobudování dalších větví posázavské železnice z Čerčan až do Světlé nad Sázavou přes Český Šternberk v létech 1900 - 1903 došlo k úplnému zpřístupnění celého Posázaví a objevení nedotčené přírody s romantickými památkami. Hlavním přínosem železnice však bylo ekonomické oživení celého kraje. Bylo možno započít s budováním skláren a lomů, tolik potřebné dřevo z rozsáhlých lesů již nebylo nutné dopravovat pracně po vodě do pil.
I v současnosti má posázavská železnice nezastupitelnou úlohu v dopravní obslužnosti regionu a ekologickým způsobem napomáhá rozvoji cestovního ruchu v Posázaví. Mezi oblíbené a nejčastější cíle výletů pořádaných občanským sdružením Posázavský pacifik patří hrad Šternberk, regionální pivovar v Kácově, klášter v Sázavě, vojenské muzeum v Lešanech,
či unikátní vodní elektrárna v Ratajích.
Velmi působivá je i samotná jízda po trati Posázavského pacifiku, cestující obdivují především její nejkrásnější úsek mezi Davlí a Jílovým u Prahy s unikátním kamenným mostem Žampachem, nebo svezení po vyhlídkovém okruhu kolem Prahy.
Nezbývá, než přát této trati i nám všem, aby zde byla i nadále zachována bezpečnost provozu, aby se modernizoval vozový a strojový park a tím i kultura cestování. Abychom všichni dokázali ocenit význam Posázavskéh pacifiku i v dnešní době.
Text pochází z archivu Odčanského sdružení Posázavský Pacifik.
Více na www.posazavsky-pacifik.cz
Upozornění
Upozornění a.s. Středočeské vodárny.
Ke splnění informační povinnosti tak, jak to ukládá zákon o vodovodech a kanalizacích,
je na stránkách www.svas.cz k dispozici skutečná kalkulace vodného a stočného za rok 2005.
V příadě dotazů se obraťte na Středočeské vodárny a.s., zákaznická linka +420 840 121 121.
Společenská rubrika
Naši srpnoví jubilanti.
Vlasta Trnková (88), Marie Šimková (81), Bohumil Hladký (80), Eva Nováková (79),
František Vajgl (78), Květoslava Blechová (78), Alžběta Klejzarová (78), Božena Králová (76),
Jana Soukupová (76), Libuše Křížová (76), Štefan Hoos (76), Olga Líkařová (76),
Věra Šarochová (75), Jiří Maleček (74), František Svoboda (73), Jiří Vysušil (72),
Zdenka Smolanová (72), Jiřina Frančíková (71), Marie Doskočilová (70).
III. DĚLNICKÉ BRATRSTVO - ZÁVĚR
V dosavadním povídání o „Spolku podporujících se dělníků veškerého povolání v Klecanech a okolí“, jsme hovořili o jejich hlavní činnosti: finanční podpoře v nemoci a při posledním rozloučení - pohřbu. Čerpáme ze záznamů „Spolku“ - od jeho založení v roce 1885 až do roku 1903. V obecních záznamech je život „Spolku“ zaznamenán až do roku 1950, ale přímé zápisy se dochovaly jen za prvních 18 let. Možná, že se ještě někde na našich půdách zachovalo leccos z písemných památek, co by jeho působnost přiblížilo, ale zatím vše zůstává skryto ...
Před více jak sto léty byla spolková činnost ve městech i obcích na vysoké úrovni - člen si vážil svého spolku, měl v úctě jeho prapor, stejnokroj a plnění daných úkolů bylo pro něj více jak povinností. Všechna činnost byla uskutečňována podle přijatých Stanov spolku, které byly ve svém obsahu velmi podrobné co do povinností, ale i řešení případných sporů a nevhodného chování členů. Spolek tak chránil své dobré jméno a distancoval se od všeho úmyslného narušení. Bylo tomu tak i v Dělnickém bratrstvu i když se nám Stanovy nedochovaly, v zápisech jsou jejich články často uváděny.
Podívejme se, jak některá narušení Stanov Dělnického bratrstva byla projednávána výborem (byl současně i soudem) a jaké byly jejich závěry.
V uvedených 18 létech byla výše podpory členům upravována podle finančních možností pokladny „Spolku“ - a ty byly závislé na výši členských příspěvků. Hlavním úkolem byla pomoc členům v době jejich nemocnosti, ale stejná péče byla věnována stanovení výše příspěvků na pohřeb člena i vlastní organizaci pohřbů - především účasti členů. V příspěvcích nemocným nejsou žádné záporné jevy, ale u pohřbů je to jiné. Výbor dbal o to, aby se co nejvíce členů zúčastnilo pohřbu zemřelého, ale asi se to hned plně nedařilo. Připomínám, že pohřbu člena se vždy měla zúčastnit jedna polovina členů. Ustavení 2 praporečníci převzali prapor, bylo určeno 12 členů k odnesení spolubratra (neb zemřelé manželky), převzetí smuteční šerpy a také svítilen. Shromáždění všech bylo v určené místnosti, kde se vše upřesnilo a odtud pak byl společný odchod. Účast spolku na pohřbu byl významnou společenskou událostí. Dodával význam zemřelého člena a byl i veřejnou ukázkou činnosti spolku. Podle zápisů se však domníváme, že v našem spolku to úplně neklapalo.
Na valné hromadě 6.března 1898 dochází k projednání tohoto stavu a k přijetí některých nových ustanovení. Členové jsou rozděleni na dvě části (podle vesnic). Zároveň se výbor usnesl, že „... každý člen na pohřeb jít musí, ať má stejnokroj a nebo ne. Když nemá člen stejnokroj tak ať si ho zaopatří. A kdyby se na pohřeb nedostavil, musí zaplatit jeden zlatý pokutu. Kdyby nechtěl zaplatit, tak se beze všeho vyloučí ze Spolku.“
Zavedení finanční pokuty svědčí o tom, že výbor důrazně trval na dodržování článků přijatých Stanov, která se týkala postižení členů za jejich nedodržování a byla to také asi nejúčinnější pobídka. A tak na jednání 5.června 1898 se již ve finančním hospodaření objevuje zápis „Dále se vybrala pokuta pohřební 10 zl., v 3.červenci 5 zl.“ Zdá se, že je vše v pořádku, ale nebylo tomu tak. Pan předseda Jan Smolík 17.července vystupuje k tomuto bodu takto: „.. členové se vzpouzejí pokuty platit a funkcionáři si moc naříkají, že to není už ani k vydržení... a žádá valnou hromadu o řešení.“ Závěr? „Členové prohlásili jednohlasně, který člen se nedostaví beze vší omluvy platí jeden zl. pokuty a nebo se vyloučí“.
K takovému kroku dochází již na jednání 16.října 1898 - potvrzuje nám to zápis, který zní takto: „Pan J.K. dostal oznámení, aby se dostavil dne 6.dubna na pohřeb člena p. Karla Procházky, ale nedostavil se. Stanovenou pokutu nezaplatil ani na upomínku a ještě za to měl na půlletní valné hromadě na funkcionáře krobijánskou hubu a tak se za pokutu prohlašuje za vyloučeného na jeden rok a také je zbaven veškerých nároků a práv spolkových.“ Závěr byl asi účinný - podobné provinění se pak objevuje až v roce 1900.
Výbor Dělnického bratrstva však řešil i osobní nesváry mezi svými členy, především ty, které doprovázely veřejné akce. Tak 21.dubna 1901 se zabýval proviněním mezi dvěma členy při pohřbu v Žalově. Členové Spolku A.N. a M.Š. vyčítali zástupcům Spolku různé věci a nedali nijakým způsobem utišit. Spor přivedli při zpáteční cestě tak daleko, „... že se prahanebně zachovali. To odporuje článku 9 Stanov Dělnického bratrstva , který praví, že pro nesváry, úmyslné škození Spolku přestane být členem kterýkoliv člen.“
A výbor byl jednotný „... usnesl se za poškození Spolku uložiti oběma trest vyloučení na jeden rok. Když se však mravně proti Spolku zachovají, mohou znovu do Spolku, beze všech nákladů, vstoupiti. Pakli by se dokázalo, že ten neb onen Spolek urážel nebo tupil, nemá nárok na Spolek více.“
V péči o své členy byly aktivity výboru rozličné. Víme již, že byl ustaven zábavní výbor, ale o jeho činnosti kromě uspořádání „věnečků“ v Klecanech i okolních obcí, je málo údajů. Za zvláštní však považujeme to, že „zařídil“ v roce 1896 knihovnu, která čítá k 30.červnu již 53 svazků. Je to na tu dobu pozoruhodný čin. Škoda jen, že se o způsobu jejího zřízení v zápisech pranic nepíše.
Pro posouzení společenských aktivit v závěru roku 1900 uvádíme tento přehled spolků:
1879 byl založen „Spolek vojenských vysloužilců v Klecanech a v okolí“ - Vlastimil
1885 založené „Dělnické bratrstvo - spolek podporujících se dělníků veškerého povolání
v Klecanech a v okolí
? „Spolek Václav Beneš Třebízský“ - roku 1888 přistupuje za člena i obec Klecany. Spolek měl vlastní knihovnu (přesný vznik založení po smrti VBT neznáme - uvádí se 1886)
1894 založena „Dělnická vzdělávací beseda“ - dala podnět k vzniku prvního dramatického odboru
1896 vzniká „Občansko vzdělávací a podporující spolek Marx“
1900 založen „Sbor dobrovolných hasičů v Klecanech“ - jediný pokračuje v činnosti i dnes
Uvedený přehled potvrzuje, že spolková činnost byla opravdu rozsáhlá. Obec Klecany měla
v tu dobu asi 1266 obyvatel.
