Václav Maruška
Zapomínat je lidské. Zapomínáme vše... klíče, doklady... smutné však je, že pomalu zapomínáme i na historické události. A to v některých případech velmi rychle. Opakování je matka moudrosti, jak říkal Komenský. A pravdou je, že v případě historie je nutné říci, že co nevytesáme do kamene, zmizí z paměti jako pára nad hrncem. Nejinak je tomu i s historií našeho města.Když se řekne Václav Maruška, zareagují jen ti starší a přece tento muž znamenal pro naše město mnohé. Obětoval více než polovinu svého života pro městečko, které leží na "polední straně svahů jedné ze srázných roklí odbočujících od údolí Vltavského, sedíc jako hnízdo ptačí vtěsnané do menšího záhybu..." Jméno Václav Maruška se poprvé objevuje v Klecanech v roce 1886.
Václav Maruška se narodil 8. září 1849 v Malé Skále u Železného Brodu. Svou zahradnickou praxi odstartoval roku 1865, kdy nastoupil na Malé Skále v místní panské zahradě. Po dvou letech roku 1867 nastupuje do služeb rodu Rohanů na Sychrově, kde pracuje pod vedením tehdy velmi známého a uznávaného odborníka V. Maška. Ten zde vedl zahrady, které obsahovaly "věhlasné sbírky tuzemských i cizokrajných rostlin". Pod patronací V. Maška, je Václav Maruška vyslán roku 1871 na praxi do botanické zahrady ve Vídni. Po návratu na Sychrov je vyslán roku 1874 na studijní cestu do Erfurtu a později Quedlindurgu v Německu, aby "důkladně poznal pěstování semen všeho druhu". Po návratu vstupuje již odborník Maruška do služeb firmy Korselt a spol. v Turnově, založené roku 1873 právě V. Maškem, jako specialista semenář. Poté co roku 1877 nepřijal nabídku na místo správce universitní botanické zahrady v Kluži v Sedmihradsku působí na velkostatku Konárovice u Kolína.
V.Maruška 1929 - osmdesátník
A nyní přichází zásadní zlom, který znamená jak pro Klecany, tak pro V. Marušku mnohé... Roku 1896 přichází nabídka od Jindřicha Beniese, aby převzal správu sadů a zahrad Klecanských.
Václav Maruška se vrhá do tohoto úkolu s veškerou energií a využívá své bohaté zkušenosti. Veškerou svou činnost upírá na rekonstrukci a zvelebení Klecan a okolí. Zakládá ovocnářské a okrasné školky, zvětšuje, obnovuje a doplňuje zámecký park, zkrášluje zeleň Klecan a hlavně začíná přeměňovat pastviny v okolí na ovocné sady plné třešní a jabloní.
Jeho práce nekončí ani po jeho odchodu na zasloužený odpočinek r. 1922. Dále pokračuje v práci, pomáhá a povzbuzuje místní do další náročné práce a zůstává stále poradcem u Klecanského velkostatku.
V. Maruška na zahradě v Klecanech
Za svůj život byl jako odborník mnohokrát oceněn. Již v roce 1871 získává stříbrnou medaili na výstavě ve Vídni, kde o rok později získává velkou stříbrnou medaili zahradnické společnosti za dekorační a vzácné rostliny. Roku 1873 na Světové výstavě opět ve Vídni získává bronzovou medaili. Následuje ocenění stříbrnou medailí na výstavě v Novém Bydžově 1884, stříbrná medaile Vlastenecké hospodářské společnosti v Praze 1886... Po osobní návštěvě ministra zemědělství Dr. Bráfa "v zahradách klecanských" mu byl udělen zlatý záslužný kříž. Roku 1924 je jmenován čestným členem České ovocnářské společnosti. A ve výčtech úspěchů bychom mohli pokračovat výčtem medailí z dalších výstav, které však již dnešnímu čtenáři mnoho neřeknou.
Stále také pečuje o svou zahrádku a neúnavně cestuje po výstavách a svou radou přispívá ke zvelebování sadů i zahrádek v Klecanech a Roztokách.
Václav Maruška zůstal Klecanům věrný až do své smrti. Zemřel ve věku nedožitých sta let 8.1.1948 a je pochován na Klecanském hřbitově.
Úmrtní oznámení - 1948
Po šedesáti letech můžeme říci, že jsme se k jeho práci zachovali více než macešsky. Po obrovských sadech zbývá jen torzo. Poslední zbytky Klecanských třešní jsou ještě Na Vlasini (nedaleko od Černé skály) a torzo sadů je na Vinici. Zcela zmizely sady v Mexiku, v sedmdesátých letech minulého století padly obrovské sady za hájem V Gabovině (za hájem směrem k lomu). Ačkoli v historii červené ovoce znamenalo nemalé zisky pro Klecany, dnes z bývalé slávy zbývá málo.
mizející třešňový sad Na Vlasini (2007)
Stromy ustupují výstavbě, ovoce nikdo nečeše, sady umírají a my zapomínáme. Snad tento článek pomůže alespoň k tomu, že pokud se v budoucnu zeptáte v Klecanech na jméno Maruška, mnozí budou vědět. Pane Maruško - děkujeme.
