Klecanský zpravodaj 6/2007 pokračování
Vyhlášení vítězů v kategorii nejmenších dětí mělo vypuknout v půl páté. Bohužel, ještě v pět hodin se nic nedělo, což bylo trošku nepříjemné, protože autobus z Nových Hradů odjížděl v půl šesté. Karel s paní Vrábelovou /která jela s námi do Prahy vlakem/ a dětmi, které už svá umístění znaly, se proto vydali ke klášteru, aby odtud vyzvedli všechna zavazadla. Ve čtvrt na šest ovšem jeden z členů poroty shromážděnému davu soutěžících oznámil, aby ještě slabou půlhodinku vydrželi. S Lenkou jsme se oprávněně rozzuřily a se zbytečně hlasitým výkřikem "tak pěkně děkujme, děti, jdeme" jsme se společně s dětmi rozběhly směrem k autobusové zastávce.
Jáša i Gábinka byli celí zaražení, mrzelo je, že nevěděli, jak dopadli. Jáša při všem tom úprku stačil ještě maličko poplakávat, což v nás vyvolalo ještě větší zuřivost směřovanou k organizátorům soutěže. Naštěstí jsme obě děti brzy uchlácholily.
Na autobusovou zastávku, kde nás již napjatě očekávala druhá část naší výpravy, jsme dorazili právě včas. Bohužel se ukázalo, že nejen my, kteří jsme do poslední chvíle čekali na vyhlášení, jsme vynervovaní. Jeden batoh chyběl. A bylo zle. Nejmenovaní učitelé se dušovali, že všechno překontrolovali a že v klášteře nic nezbylo. Autobus odjížděl za pět minut. A nejhorší na tom všem bylo, že v batohu byly uloženy i nově koupené noty a veškeré účty za celý náš pobyt. No, situace to nebyla zrovna ideální. "Karle, já tě zabiju!" zvolala Lenka na nejmenovaného učitele a vyběhla směrem ke klášteru. Jenže teď teprve vypukla ta pravá panika. My ostatní jsme se začali dohadovat, kdo za to všechno může, kde batoh asi je, jakým způsobem zdržet řidiče a pokud se nám to nepodaří, jak se Lenka dostane do Prahy, když další autobus jede v osm večer a ona má u sebe jen pár korun. Když Gábinka slyšela, že by se její paní učitelka nemusela vrátit s námi, zeptala se, kdo jí tedy pak bude učit, a rozplakala se. Adelína společně s paní Vrábelovou se rozhodly, že zkusí zapůsobit na řidiče. Snažily se využít svého ženského šarmu, ale podle mého názoru šoféra spíš vylekal hysterický podtón ve jejich hlase a tak souhlasil, že ještě chvilku počká.
Lenka supící vzteky a vyčerpáním /klášter stojí na kopci/ vdusala do autobusu ve chvíli, kdy už řidič odmítl dál čekat. Vítězoslavně mrskla nalezeným batohem o zem a my jsme se jí radši klidili z cesty. Batoh byl na prostranství před klášterem. Opřený o betonový sloupek.
Za pár minut nám volali Kettnerovi, kteří na vyhlášení kategorie nejmenších dětí čekali. Gábinka si vybojovala třetí, a Jáša dokonce první místo! Od té chvíle nám organizace soutěže přišla vlastně vynikající. Co bychom jim neodpustili pár minut, že... Jenže pak se to zase nějak zvrtlo. Jen co jsme se všichni po tom stresu ze spěchu uvolnili, zjistili jsme, že vlak do Prahy má osmdesát minut zpoždění. Byl už večer, všude zavřeno, tak jsme si sedli na nádraží na kufry a batohy. Vypadali jsme sice trochu jako žebráčci, ale bylo to k ničemu, protože nám stejně nikdo nic nedal.
Do Prahy jsme se dostali až po půl dvanácté...
Na závěr bych ráda dodala, jak nás děti překvapily. Ne svými nepochybně výbornými výsledky, ale tím, jaké jsou, jak se chovají. Všichni si navzájem fandili a pomáhali, bez problémů si cokoliv půjčovali a o všechno se dělili. Byli k sobě pozorní. Starší holky se s naprostou samozřejmostí ujaly mladších dětí. Silnější pomáhali slabším s kufry a taškami… a takových důležitých detailů bych mohla vyjmenovat desítky. Jsem přesvědčena /a určitě nejen já/, že se na všechny tyto děti mohu stoprocentně spolehnout. A jsem šťastná, že chodí do hudebky právě k nám.
aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaVeronika Vitvarová – učitelka hudebního oboru
Umístění žáků ZUŠ na Novohradské flétně:
Kat. A1: 1.místo - Jáchym Blažej, 3. místo – Gabriela Matoušková
Kat. A2: 3.místo - Marie Hochmanová
Kat. A4: 2.místo – Kateřina Příšovská, 3.místo – Nikola Staňková
Ocenění dostala i paní učitelka Veronika Vitvarová za citlivé klavírní doprovody
POZVÁNKA NA ČERVNOVÉ AKCE ZUŠ KLECANY:
1/ ZÁPISY – zápisy do ZUŠ proběhnou po celý měsíc červen. Přijímáme děti od 5 let.
Hlásit se můžete do těchto oborů:
Hudební (hra na zobcovou a příčnou flétnu, hra na trubku, hra na klarinet, hra na saxofon, hra na klasickou kytaru, hra na elektrickou kytaru, hra na housle, hra na klavír, hra na bicí, sólový a sborový zpěv)
Výtvarný (kresba a malba, keramika, sochařství)
Taneční a dramatický obor.
Zápisy proběhnou vždy v odpoledních hodinách v budově ZUŠ. Na hudební obory musí žák složit talentovou zkoušku.
Podrobné informace budou také na webových stránkách: zus.klecany.cz nebo kontaktujte přímo ředitelku ZUŠ Danu Snížkovou (mob.603 33 46 27 nebo 284 892 376)
2/ KONCERTY A VYSTOUPENÍ
8. 6. 2007 od 19,00 v pražském Atriu – Absolventský koncert (Zuzana Gulová a Ivana Tyglová a ostatní žáci dechového oddělení z pobočky v Odolena Vodě.
12. 6. 2007 od 18,00 hodin v Klecanech- Závěrečné vystoupení dramatického oboru
8. 6. 2007 od 19,00 v pražském Atriu – Absolventský koncert (Marie Bučková a vybraní žáci ze ZUŠ Klecany)
19. 6. 2007 od 17,30 hodin v Klecanech – Závěrečné vystoupení tanečního oboru
3/ VÝSTAVY
5. 6. 2007 od 18,00 hodin v Klecanech – Vernisáž absolventské výstavy v Klecanech (Anna Hakenová, Tereza Kušnírová, Alžběta Krásová, Anna Krajčová, Kateřina Pechová, Martina Vovsová a Gabriela Těthalová)
21. 6. 2007 od 19,00 hodin v Klecanech – Závěrečná výstava výtvarného oboru
4/ ZAHRADNÍ SLAVNOST aneb Den otevřených dveří v ZUŠ
22. 6. 2007 od 16,00 hodin v areálu ZUŠ (na programu jsou hry pro děti, občerstvení pro děti i dospělé, táborák a opékání buřtů a veselá zábava)
aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa Bc. Dana Snížková – ředitelka ZUŠ
KULTURNÍ KOMISE VÁS ZVE...
500. výročí prvního povýšení Klecan na město
Ve dnech 21.- 23. září budeme slavit tento významný svátek. Kulturní komise městské rady, klecanské školy a další organizace chystají souteže, výstavy, koncerty a jiná setkání klecanských občanů i hostí. Podrobný program brzy zveřejníme. Připravuje se také průvod městem v historických kostýmech.
Po slavnostním zahájení na hřišti v sobotu v 13.30 hodin povede trasa Skalkami k transformátoru v průhonu. Tady poprvé vystoupí klecanský pěvecký sbor a účastníci průvodu v gotických nebo renesančních kostýmech dostanou dárek. Další zastavení bude u kostela Nanebevzetí Panny Marie, kde si připomeneme epizodu z historie Klecan a zazní Svatováclavský chorál. Ukončení průvodu na náměstí ohlásí slavnostní fanfáry a po projevu pana starosty začne společná zábava.
Ušijte si krásné šaty a přijďte do průvodu, nebudete litovat!
Pozvánka na vycházku
Dne 23. června ve 14 hodin se sejdeme ke společné prohlídce kostela Nanebevzetí Panny Marie, fary a C.K. schodů. Sraz je před kostelem a prohlídka bude trvat asi 2 hodiny.
Napsali nám...
Zatímco o klecanské základní škole probíhá na internetových stránkách rozsáhlá diskuse a třeba říci, že často s velmi kritickým obsahem, mateřská škola je jakoby mimo zájem občanů. Je to asi tím, že o čem se nehovoří, bývá v pořádku. Protože, sice nepravidelně, do školky docházím, pokládám za vhodné se o školce zmínit a to v kladném slova smyslu. Prvním znakem je skutečnost, že ji děti rády navštěvují a nejen to, dokonce se jim ani často nechce domů. Téměř denně nosí domů ukázky drobných pokusů o umění a často s nově naučenou říkánkou a to ve spisovném jazyce. Svědčí to o kreativním přístupu učitelek k výchově těch nejmenších..
Stravování dětí je složitá věc, mnoho dětí ne všechno jedí a je třeba diferencovaný přístup při podávání jídel jednotlivým dětem. Kvalita jídel se zdá být dobrá, alespoň podle vůně, linoucí se v poledních hodinách po chodbách. Paní učitelky se snaží a nic si nezjednodušují. I za zhoršeného počasí můžeme viděl špalíry štěbetavých dětí, procházejících se klecanskými ulicemi. Trocha kritiky na adresu zřizovatele ale jistě nebude ke škodě, i když víme, že jde o rest minulého vedení úřadu. Každého upoutají nevábné, rozpadající se vstupní schody a oprýskané vstupní dveře. Scházejí pouliční značky, které by navedly rodiče často přijíždějící auty ke školce. Je to tak trochu neúcta k mnoha našim novým obyvatelům a občasným dodavatelům, vjíždějícím do areálu školky. Tabule s nápisem Mateřská škola je nešťastně umístěná u vstupní komunikace, vedoucí k domu s pečovatelskou službou, či ubytovnou. Stačí tabuli posunout o pár metrů dále ke vchodové bráně školky.
Ještě jeden zajímavý postřeh bych chtěl zmínit. Děti při odchodu domů již považují za samozřej-most podat si s paní učitelkou ruku. Je to jistě dobrý vklad do dalšího života našich nejmenších.
aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa eb.
KLECANSKÁ VÝROČÍ - střípky
V historii města Klecany je mnoho dílčích událostí, jejichž výročí si připomínáme. Některé z těch, které jsou spojeny s měsícem květnem a červnem, seznamujeme dnes.
STAVBA OBECNÍHO DOMU = 110.výročí
První písemná zmínka o nutnosti výstavby nového obecního domu pochází z roku 1894. Plánovaný finanční obnos byl zajištěn půjčkou od Zemské banky ve výši 15 000 zl. – současně byla částka využita i na úpravu silnice Klecany (hřbitov) – Klecánky. V roce 1985 usneseno nechat zpracovat dva plány: na přízemní domek pro obecní kancelář a druhý, rovněž přízemní domek na Skalkách pro „žebrací a izolační místnost“ (podle tehdejšího názvu „chudobinec“). Roku 1986 vyhlášena offerta na stavbu v tehdejších pražských novinách. Stavba prvého domku byla zadána 14.března a 30.srpna stavba dokončena. 14.května 1897 bylo ohlášeno ukončení stavby i druhého domku a po shlédnutí a převzetí stavby (v obecní komisi byl stavební znalec a obvodní lékař)rozhodnuto: „Obecní výbor se jednohlasně usnáší, aby č. 52 v Klecanech byl trvale upotřeben pro obecní úřad a co byt strážníka a věznice a kulny na stříkačku a hasičské náčiní bezplatně. Číslo 111 v Klecanech se dává k účelu co chudobinec a izolační místnost též bezplatně a žádá se, aby obě tato čísla byla trvale od daní domovní osvobozena.“
Obecní kancelář čp. 52 slouží i dnes svému účelu. Tak, jak rostl význam a velikost obce byla budova několikrát přestavěna a rozšířena. Svému účelu slouží již 110 roků.
KONCESE NA PŘÍVOZ KLECÁNKY – ROZTOKY = 95.výročí
Zastupitelstvo politické obce Klecany se na svých jednáních často kriticky zabývalo stavem přívozu v Klecánkách i cesty od přívozu směrem k Roztokám. Svědčí o tom i zápis z 4.března 1911 „… pan správce Grunn žádá, aby obec Roztocká donucena byla ku řádnému udržování cesty vedoucí od převozu Klecáneckého do Roztok, ježto cesta tato v hrozném stavu jest. Pan Saxl upozorňuje, na nepřístojnosti na přívoze a žádá, aby i ve věci této zakročeno bylo. Na to starosta sděluje, že bude nutno zakročiti prostřednictvím politických úřadů a slibuje, že co nejdříve tak učiní, jak ohledně cesty tak ohledně přívozu.“
16.prosince 1911 přijímá OZ „.. pilný návrh p. starosty, aby obec Klecánecká podala žádost za udělení koncese na přívoz, ježto koncese p. V.Válkovi dochází a vzhledem k neustálým stížnostem na nynější vedení přívozu, mohla by se zmocniti koncese obec Roztocká.“ Žádost byla urychleně podána.
13.června 1912 p. starosta sděluje, že „..c.k. místodržitelství udělilo politické obci, výnosem ze dne 30.4.1912 čís. 7-804/6 koncesi na provozování převozu v Klecánkách dnem 1.9. 1912.“ Dosavadní převozníci se sice odvolali k c.k. ministerstvu orby, ale obec neváhá a ihned jedná o vybavení přívozu a zajištění jeho dalšího kvalitního a bezpečného provozu. V závěru roku je již uváděna řada opatření, která byla uskutečněna včetně jmenování pozatímních převozníků pánů Františka a Václava Kalaše z Klecánek, za denní nájemné 2 koruny.
V následné ofertě na pronájem převoznictví bylo podáno pět návrhů. Po jejich otevření a posouzení se rada OZ rozhodla, aby provozování převozu bylo zadáno p. Václavu Suchému z Husince – dle jim podané oferty za 2 025 korun co roční nájem.
V tomto roce je to tedy již 95 roků co o denní a bezpečný provoz přívozu pečuje obec Klecany.
aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa JN
aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaapokračování příště...
Poděkování
Chtěla bych touto cestou poděkovat současnému správci hřbitova Města Klecany. Po delší době, v čase Velikonočních svátků jsem navštívila hroby svých prarodičů na Klecanském hřbitově. Změna v úpravě a čistotě těchto prostor byla nepřehlédnutelná a skutečně mě zahřálo u srdce, jak důstojné a upravené je zdejší místo posledního odpočinku našich předků. Pocházím z Klecan a na hřbitov jsem chodívala často, ale ještě nikdy, pokud si vzpomínám, nebyly tyto prostory tak pěkně upraveny.
aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa Jana Hejnalová
Ráda bych touto cestou poděkovala panu starostovi za zorganizování účinné pomoci k odstranění škody na střeše rodinného domku, po vichřici.
aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa V. Homoláčová
Děkujeme zastupitelstvu města a především panu Šmerdovi, správci místního hřbitova, který svou pracovitostí, pílí a citem, dokázal pozvednout prostředí místního hřbitova na velice slušnou úroveň.
aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa-vh-
Naši červnoví jubilanti:
Rathuská Zuzana (72), Břendová Věra (71), Pavlík Alois (72), Dvořák Antonín (81), Moucha Stanislav (79), Trávníček Jan (71), Španingerová Emilie (74), Horáková Eva (72), Bajerová Marie (82), Šebesta Pavel (73), Povondra Bedřich (79), Galbavý Pavel (80), Drastil Miroslav (79)
