Klecanský zpravodaj 2/2007-pokračování
Po volbách
Komunální volby jsou již dávno šťastně za námi, a teď hurá do plnění programů. Myslím, že je v nich téměř vše - péče o občana, o silnice, o autobusy, o školu, školku, bydlení, kulturu, bezpečnost občana atd. To vše a mnoho jiného je nepochybně potřebné, složité a finančně náročné. Takže by se zdálo, že toho je až dost a že to stačí.
Ale ono to v moderní společnosti nestačí ani trochu. Svět je dnes propojen, je to komplexní útvar, kde Klecany představují jeho pranepatrnou částečku. Nelze dělat si jen to svoje a nevšímat si toho, co se děje jinde. Nebo si začít všímat až tehdy, kdy jsou na obzoru nějaké větší finance. A to právě je dlouhodobý problém nejen města Klecany, ale i většiny obcí a měst našeho státu.
Co mám na mysli těmi dalšími věcmi ? Čtenář již tuší, že životní prostředí, ochranu přírody, a také architekturu, urbanistiku, estetiku, obytnost a celkovou funkčnost a vzhled města. Možná ne každý čtenář, ne každý občan dokáže tyhle věci konkretizovat, třeba ne každý má vyhraněný názor, ale téměř každý pozná, je-li něco v souladu, je-li to krásné, je-li to takové, co člověka povznese a dodá mu chuť dále existovat a prát se s denními starostmi. Životní prostředí jistě stojí nemalé finanční částky, ale je mnoho věcí, které nejsou ani tak závislé na financích, jako spíše na dobrém úsudku a komplexním přístupu. Mohu to dokladovat na konkrétním příkladu.
Vedle kostela vyrůstá komplex tří obytných staveb, které by za normálních okolností, tj. kdyby se na věci podílel skutečný urbanista a architekt, v takovéto podobě rozhodně vzniknout nemohly. Stavby svým tvarem, hmotností a výškou hrubě narušují doposud dochovaný ráz středu města. Nejvýše umístěná stavba svými parametry konkuruje těsně přilehlému kostelu, což patrně byl i záměr „architekta“, který ji takto disponoval. Jako celek se jedná o typicky nabubřelý technokratický produkt, jaké hojně zamořují mnohé kouty planety a České republiky nejméně od šedesátých let minulého století. A to ještě neznáme finální barevnou úpravu, jakou nám tvůrci chystají – to bude asi další překvapení. Lze také očekávat jeden, od pohledu zcela zjevný aspekt. Až se do domů nastěhují jejich uživatelé, nebude dlouho trvat, a začnou jim vadit stromy v parku kolem kostela, které se nacházejí jen pár metrů od stěn. Pokud budou dostatečně agresivní (a to budou, protože byty v těchto objektech nebudou levné), vůbec nelze závidět městu řešení žádostí o kácení.
To je jen jeden malý a typický příklad oblasti, která je značně zanedbávána, ovšem nejen v Klecanech. Těch šancí něco zlepšit, nebo alespoň nezhoršit, je celá řada. Klecany naštěstí ještě nejsou v tak kritickém stavu, jako některé jiné obce, ve svěřeném území zcela zamořené stavbami, které zraňují estetické cítění a vyvlávají stresy a frustrace obyvatel. Ale do tohoto stavu se mohou již brzy dostat. Je možné, že část obyvatel a také část zastupitelů sympatizuje se stylem = stavět cokoliv kdekoliv =. Dobře – stavět je určitě prospěšné, stavějme tedy klubovny pro mládež nebo dětská hřiště. Jinak je třeba mládež bohužel politovat, když někde v zákoutí na smetišti pokuřuje marihuanu. Ostatně při pohledu na výše zmíněný architektonický zmetek by si i mnohý dospělý dal něco na povzbuzení, aby to nemusel vnímat.
Nenechme se přesvědčit různými manipulátory, že to co je hnusné, je vlastně krásné. Věřme více svému zdravému úsudku a buďme celými občany.
Jaromír Bratka
Metropolitní region sdružení ochránců přírody
Vzpomínka
“Sin Václav se narodil dne 27 unora LP 1849. Bili velký červánka jako voheň nad celým kostelem od západu až přišel kovář Martin Krátkej nás volat, abychom se šli na to kouknout, tak sem šel ven, tak sem to viděl nad kostelem jako červeni jako voheň v noci …..hodin v 11 hodin.
(poznámka otce VBT, krejčího v Třebízi)
Dne 27. února budeme vzpomínat 158. výročí narození našeho obrozeneckého spisovatele, vlasteneckého kněze, buditele, Václava Beneše Třebízského. Narodil se v malé vesničce na Slánsku v rodině venkovského krejčího.
Psal se rok 1876, když tento kněz nastoupil jako kaplan na klecanskou faru. Zde prožil 8 následujících plodných let ve své malé kaplance, kde sepsal své knihy. Byl zde velmi oblíbený jak u farníků, tak i u svých žáčků, které miloval a oni jeho. Vím to od svého dědečka A. Stanislava, který vždy o něm mluvil s úctou a láskou. Obdržel od něj knížku s věnováním - za dobrý prospěch. Knihy si velice vážil a po smrti dědečka, maminka knihu věnovala na faru do kaplanky. Měla by tam být. Myslím, že i muzeum v Roztokách vlastní nějaké drobné předměty a jeho pozůstalosti (např. tabatěrku ap.). Tento kněz zanechal v naší obci stopy, které můžete vysledovat i dnes. Je to udržovaná kaplanka, kde žil a pracoval na svém díle, v háji palouček stále nazývaný Benešovka. Býval tu křížek, klekátko, lavička. Jen nevím zda to tam ještě je, scházeli se tu místní vandalové. V obci jsou dva pomníky, které mají svou historii. Jeden je v parčíku u farské pěšiny, cesty kterou chodíval do kostelíka, druhý je umístěn poblíž silnice do Klecánek, klecanské náměstí nese jeho jméno. Nevím zda jste si všimli, že náš kostelík má 3 branky - jedna hlavní, další dvě se nepoužívají (jedna k silnici pod JZD, druhá vedle pěšiny pod kostelem. Zůstaly tu na paměť na dobu, kdy se sem ze všech stran scházeli poutníci na kázání V.B. Třebízského, který byl výborným kazatelem a lidé mu rozumněli. Tehdy se ještě chodívalo dnes už téměř rozpadlými císařskými schody.
Jako občan Klecan jsem hrdá, že zde žil a působil takový vlastenec a dobrý Čech. Milé je, že i naše město udržuje jeho tradici, nezapomíná na něj i v dnešní době, která vyznává jiné hodnoty než byly v té době kdy V.B. Třebízský žil.
M. Štěpánová
Bály - plesy
KLECANSKÉ KULTURNÍ AKCE - BÁLY - PLESY
Víme, že „bály“ se konaly již v 13. – 14.století a jejich sláva se udržela až do našeho století. Konání prvních českých plesů je však mnohem mladší. V Toulkách českou minulostí se uvádí, že „Josef Kajetán TYL organizuje první české plesy. Ten úplně první se konal v Konviktě 5.února 1840 a představoval mimořádnou událost. Lidé vstupovali sice s obavami, protože po městě se trousily pověsti, že návštěvníci budou podrobeni zkoušce z české mluvnice a tančit že se bude kolem Jungmannova slovníku (pětisvazkový, vydán 1834-1839), všechno ale prošlo hladce a účastníci byli nadšeni. Vždyť i takové maličkosti jako první český jídelníček či první český taneční pořádek pro ně byly vrcholným zážitkem.“
Naše slovníky u hesla „ples“ jsou stručné: „ples = večerní taneční zábava slavnostního rázu. První byly pořádány již na konci 14.století“. (PSN III.)
Hledali jsme v dochovaných písemnostech nějaké zmínky o konání bálů a plesů v našem městě. V Pamětních knihách (kronikách) obce – města Klecany jsou jen skromné zápisy týkající se plesů a bálů. V zápisech z jednání „představenstva“ (rady) jen tehdy, pokud se dotýkaly nedostatků v pořádku, nebo financí. Povolování jejich konání se týkalo spíše „osvětových komisí“ a jejich zápisy se nedochovaly.
Zápisy ale najdeme (a to i zde jen v malém množství) v kronikách různých spolků, jejichž knihy se zachovaly. Je to především Kronika Obce Baráčníků (založena v roce 1937) a také v zápisech Sboru dobrovolných hasičů (vznikl v roce 1900).
ZÁPISY OBCE
Ze zápisů jednání obecního zastupitelstva je zřejmé, že se v průběhu roku konala velká řada těchto tanečních akcí pod různými názvy a u všech spolků, ale také přímo u majitelů hostinců. Těch bylo v Klecanech několik a jejich aktivita – vzhledem k návštěvnosti a tržbě, byla vysoká.
V jednání obecního výboru spojených obcí dne 23.ledna 1897 je uveden následující závěr: „ustanovuje se, že smí každý hostinský jen jednu hudbu ve čtvrt létě držet, vyjímaje masopustní plesí, pouť a posvícení. Tyto čtvrt letní hudby smějí trvat jen do 2 hodin po půlnoci a ten hostinský, který toto usnesení přestoupí, je povinen zaplatit 5 zl. pokuty ve prospěch obecní chudý pokladny. Při opakování přestupku se pokuta zdvojnásobí.“
A že se této oblasti věnovala v tomto roce důsledná pozornost, svědčí i zápis místního výboru ze 14.března: „Usnáší se, aby z kolotoče o pouti a nebo posvícení platilo se z místa 3 zl. o pouti a 5 zl. o posvícení“ Každý zlatý byl pro obecní kasu potřebný.
Podle zápisů se obecní zastupitelstvo nemuselo otázkou konání zábav a plesových rejů zabývat po dlouhá léta – nejsou uváděna žádná překročení stanovené míry a tím i naplnění obecní kasy. Hostinští i občané se chovali dle stanovených zásad.
V roce 1920 však přece jen byla míra – asi z radosti nad skončením I.světové války - překročena. Zasloužila se o to naše mládeže. Pan Václav Jakoubek – zapisovatel jednání obecní rady dne 28.května zapsal: „K podané stížnosti na zúčastňování se nedospělé mládeže při tanečních a jiných zábavách v hostincích – usneseno vydati zákaz dle něhož se dítky obého pohlaví do věku 16 tého roku mohou se taneční zábavy zúčastniti pouze v pozoruhodných případech a sice dívky jež si opatří lékařské vysvědčení, že jsou zvlášť vyvinuté tělesně a že taneční zábava pro jejich zdraví škodlivá není, a u mužských, aby hranice věku 16 ti let přesně dodržována byla.“ Posouzení tohoto nařízení z dnešního hlediska ponechávám na čtenáři.
SPOLKY
SBOR DOBROVOLNÝCH HASIČŮ
Byl založen 2.února 1900 a jak je zřejmé ze zápisů plnil svoji úlohu v obci na výtečnou. Vedle své základní činnosti působil i v oblasti kulturní. O této činnosti se dovídáme až ze zpráv přednesených na valné hromadě nebo při výročí založení spolku. Tak na slavnostní valné hromadě při župním sjezdu 17.července 1932, která se konala v Klecanech, ve zprávě br. K. Horáka je tato činnost shrnuta takto: „Konalo se 28 plesů, 32 tanečních zábav, 28 divadelních představení a 16 přednášek.“ V jejich kronice je také uložen – snad nejstarší v naší obci – originál pozvánky na „PLES SBORU DOBROVOLNÝCH HASIČŮ dne 5.ledna 1924 v 7 hod. večer - v místnosti restaurace Sokol. Hudba V.Ziky. Vstupné: tančící 8 Kč, netančící 5,- Kč a zem.d. – Čistý výnos ve prospěch hasičského nářadí. OBEC BARÁČNÍKŮbyla založena 21.března 1937 a její nástup do kulturního života obce byl raketový. Již 1.srpna 1937 došel od Obce dopis všem „ Váženým spolkům a korporacím v Klecanech. Se tímto listem známo činí, že domácí Obec Baráčníků „Vácslava Beneše Třebízského“ v den pouťový na svátek Nnbvz. Panny Marie dne 13.srpna 1937 připadající, oslaviti jest si předsevzala
STAROČESKÉ DOŽÍNKY.
Konšelstvo zve všechny sousedy a jich ctné manželky z Vašeho milého spolku, aby ve struji sváteční a hodině jedné odpolední do domu šenkovního na „RYCHTĚ U HAVLŮ“, sejíti jest se neobtěžovali, aby s námi padlým hrdinům ve válce světové a vzácnému písmáku klecanskému V.B.Třebízskému u jich pomníků poctu vzdali.
Za muziky ryčných zvuků odvedení pak budou do nádvoří domu panského, kde sousedy z Kobylis „Staročeské dožínky“ provedeny budou. Aby nikdo újmy ani v truňku, ani v jídle netrpěl o to postarati jest se přislíbil šenkýř Havel, k němuž Vás muzika kapelníka Komberce potom odvede. Tam pak při muzice a dobrém truňku veseliti jest se můžete. A tak v ochranu Boží Vás poroučejíce, pozdrav Vám vzkazujeme a čekáme, že toho dne v řečeném domě šenkovním všichni osobně viděti se necháte. Za čež předem poděkování Vám vinšujeme. Za konšelstvo: rychtář a syndik.“
-JN-
...pokračování příště.
Masopust
Oslavy Masopustu jsou již za dveřmi. Ale víte něco o maskách, které ho provázejí? Jak se dříve smažily koblihy nebo co byla klibna? Vyzkoušejte si své znalosti v následujícím testu. Můžete ho zkusit i jen pro pobavení.
1. Kdy trvá Masopust?
A) od Tří králů do Popeleční středy
B) od Tří králů do Velikonoc
C) od Popeleční středy do 1.máje ?
A) Masopust začíná 6.ledna svátkem Tří králů a vrcholí o masopustním pondělí a úterý čtyřicet dní před svátky velikonočními. Tehdy chodí obcemi nebo městy fašankový průvod masek, který končí masopustní zábavou.
2. Co je to LAUFR ?
A) druh koblihy s borůvkovou marmeládou
B) masopustní píseň
C) hlavní barevná maska
C) LAUFR - také strakatý, podle typického obleku celého pošitého malými kousky barevných látek s vysokou čepicí pošitou květinami; maškary vede a drží pohromadě; hlavní postava průvodu.
3. Na Masopust se zpívaly různé písně. Třeba ta o gajdách. Jaký to je hudební nástroj?
A) kalhoty
B) dudy
C) buben
Tancoval tlustý s tlustú,
v komoře za kapustú, žaba jim gajdovala,
slaměné gajdy mala.
Tancoval tenký s tenkú, v komoře za putenkú,
žaba jim gajdovala, slaměné gajdy mala.
B) Gajdy jsou dudy.
4. Co představovala maska medvěda?
A) ochranu před zlým počasím
B) plodnost
C) dobrou náladu
B) Nejznámější fašankovou maskou byla maska medvěda, jemuž se přisuzovaly magické vlastnosti a to především plodnost, která mohla být přenesena na ženy i celé hospodářství.
5. Které masce se říkalo KLIBNA ?
A) koni s kobylou
B) smrtce s kosou
C) Turkovi se šavlí
A) Masopustní maska byla často prostředkem výsměchu a kritiky některých lidských vlastností a neřestí. Většinou novějšího původu jsou naopak zvířecí masky, mezi nimiž nechyběl ani velbloud, slon či opice. Nejdůležitější byla ale maska koně nebo kobyly, tzv. KLIBNA,
6. Na čem se dříve smažily koblihy?
A) na lněném oleji
B) na kukuřičném oleji
C) bukvicovém oleji
C) Nezbytnou součástí masopustního jídelníčku byly koblihy smažené na másle, dříve i na bukvicovém oleji. Měly i svou obřadní úlohu, a to jako obětní jídlo, které hospodář vynášel do polí.
7. Pranostiky radí, že poslední 3 dny na konci masopustu, se nemá nikdo ženit, jinak
A) do roka umře
B) přijde o majetek
C) zblázní se
C) Na konci masopustu o "bláznivých dnech" (poslední 3 dny) se nemá nikdo ženit, jinak prý budou bláznit oba manželé.
Boží milosti (původní recept z Hané)
1 vejce
30 dkg hladké mouky
asi 1,5 dcl mléka
1 lžička octa
Uhněteme tužší hladké těsto (skoro jako na nudle). Trochu rozválíme, potřeme rozpuštěným sádlem a složíme na třetiny, jako se skládá listové těsto. Necháme chvíli odpočinout a znovu rozválíme, potřeme sádlem a složíme. Toto opakujeme asi 4x, aby těsto lístkovalo. Potom rozválíme na tenko (skoro jako na nudle), rádýlkem rozkrájíme na trojúhelníky nebo kosočtverce a smažíme v rozpáleném tuku po obou stranách. Hotové necháme na ubrousku okapat a ještě teplé obalujeme ve skořicovém cukru.
Masopust, masopust…
Odkud tento svátek pochází?
Do kterého období roku jej zařadit?
Jaké obyčeje s ním souvisí?
Pod slovem masopust je zahrnuto období od Tří králů až do začátku postní doby, hlavně však poslední tři dny, kdy toto období končí. První písemné zmínky o masopustu jsou až v dávné historii, a to ze 13.století, ale původ masopustu sahá pravděpodobně ještě dál do historie. Oslavy masopustu jsou dávány do souvislosti se starověkými slavnostmi na počet boha úrody a vína Dionýsa. Mnozí badatelé spojují masopustní maškary s pohanskými obyčeji. Masopust byl lidovou zábavou, ale v tomto svátku lze najít prvky liturgického vyjádření.
Příprava na masopust začínala ve čtvrtek před masopustní nedělí. Tento čtvrtek se nazýval "tučný čtvrtek", protože v mnoha hospodářstvích se konala zabijačka. O tučný čtvrtek má člověk jíst a pít co nejvíce, aby byl celý rok při síle. Hlavní masopustní zábava začínala o masopustní neděli. Po bohatém obědě nastávala pravá veselice. Tancovalo se u muziky v hospodě, ale nebylo vyjímkou, že se zábava rozproudila přímo na návsi. V tento den se na peníze nehledělo. Zábava končívala obvykle až ráno. O masopustním pondělí se pokračovalo v zábavě a tanci. Vyvrchlením masopustu bylo úterý. V tento den chodily po vsi průvody maškar, ve staročeských městech se hrála masopustní divadelní představení. Cílem těchto taškařic bylo pobavit sousedy i sebe.
Starobylým zvykem bylo vynášení smrtky a stínání kohouta. Masopustní zábava obvykle končívala s úderem úterní půlnoci, kdy ponocný zatroubil na roh a rychtář či radní vyzval ke klidu, protože nastala středa a s ní předvelikonoční půst.Bylo to období čtyřicetidenního půstu před velikonočními svátky. Celé toto období začínalo středou zvanou Popeleční (lidově též Škaredou, Černou, Bláznivou). Lidé se scházeli v katolických kostelech na mši, kde se uděloval popelec - znamení kříže popelem na čelo.
Irena Nováková
